Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Nelze nevidět, že Rusko přes své vnitřní problémy v posledních několika stoletích vždy patřilo mezi světové mocnosti. V tom dobrém i v tom špatném. Tak jako světové mocnosti jiné. Ve vší úctě, která z nich je ve skutečnosti lepší a která ta horší? O nadvládu nad svým nejbližším teritoriem usiluje jedna jako druhá. Ať chceme, nebo ne, náš oficiální názor na ně je vždy dosti významně ovlivněn tím, se kterou zrovna v ten daný okamžik máme spojenecké svazky. Nehodlám být obhájcem pana prezidenta Putina, ale jen velký naivka si mohl myslet, že Rusko bude nečinně civět na naše šťourání se v Ukrajině. Je mi líto.

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

S ohledem na již vyslovené nehodlám stranit ani jednomu z výše jmenovaných. Bohužel či možná i díky bohu do hlav vůdců obou soupeřících stran nevidím. Nelze však nevidět, že za posledních pár desetiletí daleko více ozbrojených konfliktů vedl po světě jen jeden z nich. Stejně jako to, že od poslední světové války jeho vojenské základny jsou rozesety po celé zeměkouli. Na druhé straně před druhou světovou válkou byli mnozí rozhodně daleko významnější a zkušení politici, kteří ve jménu míru radili pana Hitlera raději nedráždit. Jaksi jim to dost nevyšlo. A teď, babo raď. Obávám se však, že toho času je Rusko dost významně provokováno. V historii se to však v drtivé většině nevyplatilo.

My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit? Jaké je reálné nebezpečí současných, třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat? Jsme připraveni z hlediska záchranářských, krizových a nouzových procesů v případě války chránit alespoň část civilního obyvatelstva?
 
Kdybych tohle všechno věděl, asi bych nebyl pouhý oberleutnant v záloze. A panu generálu Pavlovi bych zřejmě vyfoukl lukrativní místo ve velení NATO. Bohužel, po roce 1989 jsme ve jménu pravdy a lásky nejen zlikvidovali naše zbrojovky. Což možná zahraniční magnáti obchodující se zbraněmi kladně a jistě „nezištně“ těm, kteří tak rozhodli, kvitovali. Nu a z naší celé armády zbyly početně necelé dvě divize. Pokud je mi známo, snad právě výše zmíněný pan generál prohlásil, že naše armáda je početně a výzbrojí schopna při konvenční válce zhruba jeden týden bránit jeden kraj. To snad další komentář nepotřebuje.