Povolební aritmetika ukazuje na možnou vládu ANO, KSČM a Okamury. Je to pro vás přijatelné? Za jakých okolností?

Kdyby předvolební aritmetika rozhodovala volby, nebylo by voleb potřeba. Až po sečtení hlasů budeme znát vůli voličů. Musíme také znát konkrétní volební program případných koaličních partnerů, což znamená, že „smlouva s voliči“ je pro nás velmi důležitá. Nějaké sny, ze kterých se po volbách politik probudí a nic si nepamatuje, jsou pro nás nepřijatelné.

Strategickým cílem KSČM je socialismus, byť v moderní podobě. Kritici namítají, že socialistický systém odnaučí lidi zodpovědnosti, odnaučí je pracovat a být hrdí na to, co dělají, a učí je spoléhat se na stát. Čím byste tuto kritiku vyvrátil?

Socialismus dal každému jednotlivci důstojnost v celém komplexu chápání tohoto slova a o tu mnoho lidí přišlo. Nynější kapitalistický systém je postaven především na moci peněz, a to je špatně.

Nejvíce uprchlíků míří v Evropě právě do socialistických států, jako jsou Francie nebo Švédsko. Jak byste v případě socialistického Česka chtěl podobnému scénáři zamezit?

Nazývat tyto státy socialistickými je voluntarismus. A zapomněli jste také na Německo a Velkou Británii. Uprchlíci do těchto zemí míří ze tří důvodů. Prvním z nich je, že tam byli bez kontroly vpuštěni. Druhým, že tam již jsou komunity vytvářející pro ně vhodné podmínky, a třetím je výše sociální podpory poskytované těmto migrantům. A je úplně jedno, jaké má daný stát politické zřízení.

Tím se dostáváme k další otázce, která se týká bezpečnosti u nás a míru ve světě, použiji-li část volebního hesla KSČM. Jakými konkrétními kroky a opatřeními toho budete chtít docílit?

Problémy se musejí řešit tam, kde vznikají, a hlavně nesmíme napomáhat vzniku těchto problémů v rámci šíření našich euroatlantických hodnot nebo v rámci prosazování geopolitického zájmu establishmentu USA. Řešením není heslo paní Merkelové „My to zvládneme“, ale okamžitý tvrdý postup proti pašerákům lidí a razantní řešení situace v Libyi, kterou zavinily hlavně Francie a Itálie. Také bezbřehý plán EU s importem levné pracovní síly ze třetích zemí je skrytým motorem současné migrační situace.

Jak dosáhnout bezpečnosti u nás za předpokladu, že nebudeme součástí NATO? Co by mělo být „plánem B“ pro zajištění naší obranyschopnosti? Neznamenalo by to zvýšení výdajů na obranu, ale i obnovení povinné vojenské služby, jako je tomu například ve Švýcarsku?

Nabízí se řešení v rámci evropské bezpečnosti a posílení zodpovědnosti jednotlivých států, protože současné NATO je reliktem, u kterého je čím dál více vidět, že plní individuální zadání právě aktuálního prezidenta USA a bezpečnost Evropy je akceptována jen v souvislosti se snahou obnovit bipolární náhled na svět a vytvořit staronového nepřítele.