Ukrajinský náčelník štábu Zalužný pro The Economist uvedl, že ukrajinská válka se dostává do mrtvého bodu a prolomit ji dokáže pouze nasazení nových zbraní. Co si o tomto prohlášení myslíte, proč jej generál učinil?

Generál Zalužný si je vědom skutečnosti, že vojenské schopnosti Ukrajiny jsou v podstatě vyčerpány a podpora Západu ochabuje. Armádě Ukrajiny docházejí zdroje (lidské, finanční a materiální ve formě zbraní a munice). Nejvíce vlažně se chová Německo a Francie a aktivně vystupuje již pouze USA, kde ovšem převažuje neochota republikánů posílat další peníze na Ukrajinu z důvodu zde všude přítomné korupce. To vše hraje ve prospěch Ruska.

Jak se díváte na situaci na ukrajinském bojišti vy? Zatím to vypadá, že v letošním roce se linie téměř nepohnuly, jen to stálo život desetitisíce vojáků. Obě strany přitom odmítají za současných podmínek jednat. Jaké vidíte možnosti řešení?

Bojové linie jsou v podstatě bez zásadních změn a přichází deštivý podzim a nástup zimy. Rusko má v podstatě neomezené zdroje, a navíc přešlo v řadě podniků na válečnou výrobu. Pokud Ukrajině chybí prostředky protivzdušné obrany, musí spotřebovávat mnohem více dělostřelecké munice než Rusko a její vojáci umírají, morálka upadá. To vše hraje ve prospěch Ruska, které rotuje své síly.

Pokud Ukrajina bude tvrdohlavě hovořit o zahájení jednání až v okamžiku stažení vojsk Ruské federace z obsazených území, kdy na základě proběhlých referend v těchto čtyřech regionech, kde se tamní obyvatelé svobodně a jednoznačně vyjádřili ve smyslu odpojit se od Ukrajiny, potom to řešení nemá.

Protože na druhou stranu prezident Ruské federace Vladimir Putin prohlásil, že bude tato území bránit všemi dostupnými prostředky a ruská duma tuto anexi schválila. Možnost řešení podle mě je iniciativa v rámci zastavení bojů a zahájení mírových rozhovorů za následné přítomnosti modrých přileb. Iniciátorem může být například Turecko, Švýcarsko anebo nějaký neutrální stát, případně EU, která ale chce válku a nikoliv mír.

Každopádně Ukrajině již řádně teče do bot a blíží se bod zlomu. Ukrajina nemůže proti své sousední jaderné velmoci nikdy vojensky vyhrát, ale to tvrdím od samého počátku konfliktu.

Ve čtvrtek, když rozhovor pořizujeme, se v Kyjevě objevil český náčelník štábu generál Řehka a slíbil svému protějšku veškerou podporu. Ať se bavíme konkrétně – co ještě dnes může ČR Ukrajině nabídnout?

Mohou si udělat společnou fotografii a slíbit výcvik a léčbu zraněných vojáků v zařízeních na našem území, případně přeposlání nějaké vyřazované výstroje, ale to je asi tak všechno. Vyvezli jsme tam ze skladů téměř vše.

Ukrajina vyjádřila obavy, že v důsledku dění v Izraeli by mohl klesnout nejen zájem světa, ale i podpora pro její věc. Je to podle vás reálná obava, nebo k tomu poklesu zájmu dochází tak jako tak, bez ohledu na dění v Izraeli (viz třeba nedávná nepříliš zdvořile přivítaná návštěva prezidenta Zelenského v USA)?

Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou momentálně mediálně překryla Izraelská invaze v pásmu Gazy, ale stejně ten zájem po celém světě slábne, včetně USA. Naši občané mají podpory Ukrajiny také plné zuby a řeší své vlastní existenční problémy, zatímco ukrajinská vláda Petra Fialy se snaží za velké podpory médií trvale neochabovat. Moc se jí to ale nedaří a její aktuální volební preference to ukazují.

Co říkáte na postoj Západu k dění mezi Izraelem a hnutím Hamás v Gaze?

Postoj Západu je potřeba chápat jako silnou podpora Izraeli. Je však potřeba zdůraznit, že je potřeba rozlišovat mezi teroristy z hnutí Hamás a obyvateli pásma Gazy. Je to velmi citlivá věc s ohledem např. na hnutí Fatah a libanonský Hizballáh, ale také obyvatele ze západního břehu Jordánu, Saúdské Arábie, Kataru atd. Ti všichni mohou být vtaženi do konfliktu, který by bez pochyby vyvolal další migraci do států EU. Politická podpora Izraeli je ale správný krok.