V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Severoatlantické aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Já osobně dávám přednost diplomatickým jednání a domnívám se, že zajištění míru v naší oblasti nemůže být založeno na jednostranných krocích. Zajištění míru kdekoliv na světě vidím pouze ve spolupráci a vzájemném respektu zemí vůči sobě navzájem. Musíme hledat, co nás spojuje, a ne co nás rozděluje. Je relevantní velmi vážně se zamyslet nad současnou dobou, jak z hlediska její podstaty, taky s výhledem na možná řešení. Mezinárodní vztahy jsou odrazem vnitropolitických poměrů, světové krize a historie jejich řešení. 

Vytvořili jsme si systém mezinárodního práva v moderní podobě již od Vestfálské smlouvy po třicetileté válce (1648), mezinárodní organizace s jejími zásadami, OSN s Chartou a exekutivní pravomocí Rady bezpečnosti, OBSE a NATO, které mimochodem vyjadřuje jediný závazek pro své členské státy v článku 1. a na který mnoho zemí a vlád zapomíná:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, jichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou, nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“

Také se objevila myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Zatím jsme nebyli informováni o žádných plánech na rozmístění cizích jednotek na území ČR. Vzhledem k našim historickým zkušenostem si nemyslím, že by tato myšlenka našla porozumění a podporu občanů ČR, kteří by měli mít právo se k takovému záměru vyjádřit.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

S ohledem na to, že Rusko porušilo mezinárodní právo, se domnívám, že stanovisko ČR podpořit sankce EU bylo v daném období správné rozhodnutí. Jsem zastáncem jejich postupného odbourávání v kontextu plnění podmínek pro zrušení a při mírovém řešení konfliktu na Ukrajině.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Sama na sobě necítím žádný dopad ruské propagandy. V současnosti se nejvíce obávám propagandy různých extrémních hnutí, které se snaží vyvolávat strach a nenávist mezi lidmi. Myslím si, že na toto je třeba se zaměřit nejvíce.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

Nedomnívám se, že Rusko napadne pobaltské země, kterým Sovětský svaz v 90. letech umožnil stát se nezávislými státy. Nesmíme být paranoidní a neměli bychom se nechat ovlivňovat šířením poplašných informací a konspiračních teorií.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.

Vzhledem k tomu, že se svět neustále mění, o geopolitické orientaci naší země musíme diskutovat. Když jsme vstupovali do EU, nemohli jsme předpokládat, jak se za několik let toto společenství změní a že například dojde k selhání ochrany vnější hranice EU. Nikdo nepředpokládal, že bude nutit středoevropské země k politice přijímání převážně ekonomických migrantů a nebude brát zřetel na možnosti či obavy jednotlivých členů. I když podporuji myšlenku projektu EU, myslím si, že je třeba diskutovat a EU reformovat. EU se musí přiblížit občanům a být společenstvím rovnocenných suverénních států. Pokud vystoupí z EU Velká Británie, bude na místě diskuse o referendu členství ČR v EU a bude legitimní. Současně je potřeba si uvědomit, že „globalizace je globální odpovědnost“.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

Volby rakouského prezidenta nedopadly nejlépe. Očekávala jsem, že po sečtení hlasů voličů Alexander Van der Bellen vyhraje. Mám však  velkou obavu, že jeho vítězství v rámci korespondenčních hlasů může být zpochybňováno a bude záminkou k rozdělování rakouské společnosti. Věřím, že se nový prezident zhostí dobře úlohy zástupce všech Rakušanů a bude podporovat i o přátelské vztahy s ČR. Bohužel se potvrzuje, že pokud zavedené strany nebudou odpovědně řešit problémy a vnímat obavy občanů, tak nové strany, prezentující jednoduchá, srozumitelná a populistická řešení, budou stále posilovat.

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů)?

Myslím si, že regionální volby ve Francii i prezidentské volby v Rakousku ukázaly, že občané odmítají dosavadní neomezenou vítací politiku EU. Pokud si politici EU z toho nevezmou ponaučení, může dojít i na krizové scénáře. 

Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

V žádném případě nesmíme ustoupit Turecku a zrušit vízový styk, aniž by splnilo stanovené podmínky. Z vývoje v Turecku jsem velmi zklamaná, tato země se stále více vzdaluje svému sekulárnímu základu a republikánským základům.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraveno na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?

Za situaci v Libyi nese odpovědnost i Evropa. Zatímco všichni usilovně odstavovali Muammara Kaddáfího od moci, nikdo nepřemýšlel o tom, co bude následovat. Jediné efektivní řešení je rozvojová pomoc v místech původu migrace a důsledná ochrana vnějších hranic EU již u afrického pobřeží se souhlasem OSN. Ale je potřeba si uvědomit, že k tomu Evropa potřebuje také Rusko a Čínskou lidovou republiku.

Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?

Ano, se souhlasem OSN.