Desítka organizací zastupujících část tuzemského byznysu vyzvala premiéra Petra Fialu, aby jeho vláda rychle schválila tři strategické dokumenty, jejichž projednávání v polovině července odložila. Řeč je o Státní energetické koncepci (SEK), Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu (NECP) a Politice ochrany klimatu (POK). Co si myslíte o jejich varování, že v případě nezachycení trendu bezemisní ekonomiky v podobě nástupu zelených technologií, elektromobility, digitalizace, úspor energie a sektorů s vyšší přidanou hodnotou může dojít k odlivu kapitálu do zemí, které vytvoří vhodnější podmínky?
Nevím, kdo přesně v tomto případě Petra Fialu vyzval k „urychlenému zachycení trendu bezemisní energetiky“; vím ale, že to nemohl být nikdo rozumný. Vysvětlím vám to.
Nulové emise, kvůli nimž zavádíme elektromobilitu, jsou jako perpetuum mobile – jenom fantasmagorická představa daná energetickou nevzdělaností. Abychom hypoteticky docílili uhlíkové neutrality, museli bychom plně přejít na obnovitelné zdroje.
V tomto ohledu hraje klíčovou úlohu něco, co se označuje jako EROI – totiž podíl vložené a zpět získané energie. Třeba taková větrná elektrárna má průměrné EROI kolem 4, možná 5, je-li postavená na břehu Baltského moře. Anebo také třeba jenom 3 i méně, stojí-li uprostřed České republiky. V každém případě tato větrná elektrárna je hluboko pod úrovní 7, kterou můžeme považovat za bod zlomu, kdy se výroba energie začíná rentovat. Neboli, větrná elektrárna je energeticky nerentabilní. Za svou životnost vyprodukuje tak malé přebytky energie ve srovnání s tím, co jsme do ní museli vložit, že se její výstavba energeticky nevyplácí. Sotva energeticky uživí sama sebe a kousek infrastruktury na svou stavbu – ale už neprodukuje energetické přebytky, kterými by mohla napájet elektromobily. Nebo neumožní vyrobit cement na stavbu infrastruktury pro provozování elektroaut.
Tahle fakta asi zástupci firem jako ČEZ, Orlen Unipetrol, Škoda Auto, Moneta, Komerční banka a dalších, kteří se pod výzvu premiérovi podepsali, nevzali v potaz...
A to ještě není vše. Taková větrná nebo solární elektrárna nemá dostatečnou ještě další klíčovou veličinu, takzvaný energetický gradient neboli spád, tedy schopnost změny energie. Větrná elektrárna nemá dostatečný energetický gradient k tomu, aby dokázala vyprodukovat kupříkladu ocel na výrobu sebe sama. Nebo na výrobu elektroauta.
Ovšem vedlejším produktem výstavby této elektrárny, která se nevyplatila, je zbytečné vydrancování přírodních zdrojů a vydrancování fosilních paliv na její výstavbu. I kdybychom za sebe zřetězili tisíc větrníků, nijak si nepomůžeme, protože tím se jejich energetický gradient nijak nezvětší. Jinými slovy, bez fosilních paliv nepostavíme obnovitelné zdroje. Bez fosilních paliv nevyrobíme elektroauta.
Konec utopie. Elektroauta jsou tlačena, abychom přešli na nulové emise CO2. Ale s nulovými emisemi CO2 nejsme schopni vyrábět a provozovat elektroauta. Bez fosilních paliv prostě větrníky, soláry, elektroauta neexistují. Chování bankovního sektoru, velkých korporací, vlád, Evropské komise, Evropského parlamentu, environmentalistů, progresivistů, kteří nám tlačí ESG, je tedy hluboce iracionální, nevýslovně hloupé a lživě pokrytecké.
Možná něco z toho sedne i na ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, který se při projednávání své nominace na post eurokomisaře nechal ve sněmovním výboru pro evropské záležitosti slyšet, že za největší riziko Green Dealu považuje jeho podcenění. Čím později se některá opatření, podle jeho názoru, budou dělat, tím budou dražší. Ale přece jen – lze tato slova od profesí bankéře brát na lehkou váhu?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník