Začněme reakcemi z nejsilnější vládní strany na komunální volby a první kolo senátních voleb. Předseda ODS a premiér Petr Fiala řekl, že pokud byly referendem proti vládě, tak voliči ocenili její práci. Jeho spolustraník a jihočeský hejtman Martin Kuba ale poukázal na to, že samostatná ODS nezvítězila nikde kromě Českých Budějovic. A také na to, že se podařilo využít náladu lidí k hlasování proti vládě. Pojali tedy podle vás lidé víkendové volby jako referendum? Pokud ano, podle čeho se dá usuzovat, jestli vládu ocenili, nebo odmítli?

Rétorické hry. Neupřímná snaha nepřiznat si ústup z pozic, klesající přízeň voličů. Pokud jsem viděl dobře statistiky, ODS má méně hlasů i mandátů. Podobně další koaliční strany. Na druhé straně voliči mají stále málo informací o tom, kdo je kdo. Pokud by je měli, volili by ještě výrazně jiným způsobem. Stále doznívají psychologické hry s lidmi. I účast ve volbách by mohla být vyšší, pokud by v ní lidé nacházeli smysl. Více než 50 procent voličů k volbám nechodí a je třeba se ptát, proč. Nevěří v zastupitelskou demokracii? Nevěří tomu, co nám tady politické strany předvádějí? Nevěří, že je možná změna?

Těžko říct. Přesto, přinesly volby i nějaký impuls či poznatky pro pořádání dalších demonstrací Česko na 1. místě?

Lidem je potřeba neustále vysvětlovat, co se děje. Jaké události jsou v pohybu, jaké jsou geopolitické souvislosti, čeho jsme součástí, čeho obětí. Komu o co jde, kdo o co usiluje. Nejsem primárně bojovníkem na demonstracích, ale vnitřně novinářem, který chce události zkoumat, umět je chápat a předávat druhým lidem, veřejnosti, abychom byli dostatečně vybaveni erudovanými informacemi a mohli jsme se rozhodovat zodpovědně, kvalifikovaně o svých životech. Prozatím se rozhodujeme povrchně na základě neúplných, cenzurovaných a jinak manipulovaných informací. Máme pocit, že vše víme, ale povětšinou známe jen okrajovou část skutečností. O lidech, o událostech, o konsekvencích. Žijeme v pseudorealitě. Ani krátce po volbách nic nenaznačuje, že by se stávající vedení státu začalo zaměřovat na dobro lidu a České republiky. Rétorika zůstává stejná. Proto aktivním lidem, kteří nechtějí přihlížet, nezůstává než setrvat na ulici. Jinou možnost nemají.

První demonstrace se uskutečnila na Václavském náměstí v Praze v sobotu 3. září a podle oficiálních odhadů se jí zúčastnilo 70 tisíc lidí. Jak jste jako odborník na média hodnotil to, jak se o této mohutné protestní akci informovalo a referovalo?

Nebyl jsem překvapen, znám tento přístup už z minulého režimu, chci jen upozornit na nebývalou míru agresivity a manipulace počínaje premiérem Petrem Fialou, který nerespektuje lidi této země, co mají jiné názory a požadavky a nazývá je proruskými silami. Je to šlápnutí vedle. Jako by se pan premiér chtěl záměrně znemožnit, aby svou výměnu uspíšil, ale to si dělám jen legraci. Jeho výroky jsou nekolegiální, neetické. Premiér nemůže rozdělovat lidi, vyvolávat vášně, zesilovat napětí ve společnosti. Je to nediplomatické, netaktické, snad až hloupé. Jeho role klidného profesora, který věci nehrotí, mluví moudře, a tím získává sympatie u lidí, co nemají rádi konflikty, dostává trhliny. Odhaluje se jeho pravá tvář, za zdánlivě poklidným projevem se zřejmě skrývá lhostejnost ke starostem obyčejných lidí. Podobné je to u novinářů, i ti plní zadání potlačit jakýkoli odlišný názor, odsuzovat řečníky s jinými hodnotami namísto pochopení a rozkrývání událostí. Když jsem na portálu Modrý jelen rozebíral úryvek z rozhovoru v jedné televizi, byl jsem překvapen, jakou míru nezájmu o podstatu věci, jakou míru dehonestace a nálepkování projevil například jeden z moderátorů vůči dopravnímu expertovi Janu Skalickému, který na demonstraci rovněž vystupoval. Pan Skalický je však bojovník a agresivní útok ustál na výbornou.