Je první máj. Co jako pravičák v tento den cítíte?

První máj je lásky čas. Cítím krásně rozkvetlou přírodu a naději ve vše nové, co jaro přinese. Jako optimista doufám, že to nové bude lepší, nežli bylo to staré. Ovšem z minulosti si pamatujeme především to dobré, tak budoucnost bude ještě lepší.

A poměr „pravičáka“ a svátku práce. Práce je motorem, který žene lidstvo k úspěchům, ovšem díky minulosti, kterou tento národ prožil, je nekomunistickou a nesocialistickou společností tento den vnímán patrně asi s určitým nádechem hořkosti. Datum za to ovšem nemůže, tak si z něj vyberme to lepší. Jen pozor, aby to neskončilo jako v Máchové básni, zmarem.

Komunisté 1. máj tradičně slaví a nyní zřejmě i vyhlíží svoji světlou budoucnost. Kdybyste stál na jejich akci na pražském výstavišti a dostal do ruky mikrofon, co byste jim řekl?

To je krásná představa, poslat je všechny tam, kam patří. Do zadnice a ještě dál. Určitě bych jim popřál, aby skončili v propadlišti dějin, na politickém hřbitově plném hnoje, kam bezesporu patří. Komunisté nejsou politickým hnutím. Komunisté jsou sdružení duševně chorých jedinců, pomatenců a lidských zrůd. Je to nejkrvavější ideologie, kterou lidstvo poznalo. Takže humorně shrnuto: „Proletáři všech zemí, polibte mi prdel!“

Žijete v Ostravě, kde více než jinde panují neutěšené sociální poměry. Není vinou pravice, že pak značná část lidí přechází k levici?

Jsem přesvědčen, že „problém“ levicové podpory není založen na sociální situaci a poměrech sympatizantů a voličů levice. Je to spíše určité specifikum jejich voličů, taková nějaká závislost a strach z odpovědnosti za sebe sama. Levice je pro jedince, kteří se své individuálnosti přímo děsí. Podle mne mnoho levicových voličů věří v pohádku o létajících holubech rovnou do huby. Jenže pokud nikdo hodnoty nevytvoří, tak není co přerozdělovat. Levičáci by obecně rádi nic nevytvářeli, ale jen přerozdělovali.

Ostrava a Ostravsko je velmi specifické, co se týče sociálních poměrů. Máme patrně nejvíce sociálně vyloučených komunit. Hodně lidí na Ostravsku pracuje za minimální mzdu. Ovšem je zde i hodně extrémně bohatých lidí. Proč vzniká takový velký rozdíl? Je to tím, že skupina s nižšími příjmy svou situaci nechce řešit a proto nechává velký prostor těm aktivnějším. Naše budoucnost je především v našich rukou a ne v rukou politiků s neuskutečnitelnými sliby. Toto ovšem platí obecně, ale pro Ostravsko asi více.

Co by se mělo udělat, aby takoví lidé mohli vzít osud do svých rukou a nečekat jen na pomoc státu?

Tak pokud bychom takový recept znali, tak by to byla výborná exportní komodita. A nemuseli bychom pak dělat nic, jelikož bychom mohli být na státu všichni závislí. Ale nyní vážně. Lidé, kteří jsou zcela, ale zcela závislí na příjmu z veřejných rozpočtů, by měli být motivováni, aby na tomto příjmu nebyli závislí. Hodně se uvádí, že sociální vyloučenost je závislá na minimálním nebo žádném vzdělání. Proto rodiny závislé na příjmu z veřejných rozpočtů by měly mít tento příjem podmíněn plněním vzdělávacích programů a u dětí absolutním plněním školní docházky.

Pokud děti nevidí rodiče nikdy pracovat, tak je pracovat společnost nenaučí. Ovšem pokud by děti viděli rodiče minimálně se vzdělávat, tak by jim vzdělání nebylo cizí. Tím by si taky vytvořily (děti z vyloučených komunit) základní sociální návyky, vnímání povinností. Pokud pomineme obecnost, tak bych vyplácení sociálních dávek podmínil vzděláním. Nikdy není pozdě, proto „pobírači“ by se museli učit českému jazyku a matematice. Český jazyk proto, aby byli více občany České republiky a matematice, jelikož je většinově nepopulární.

Jakékoliv podporování kohokoliv bez nutností povinností příjemce vede jen k prohlubování těchto patologických problému. Navíc je třeba si uvědomit, že samaritánství nesmí být povinností, nýbrž výsadou uvědomělých.

Jak se stavíte k názoru, že se naše společnost nedokáže postarat o své seniory? To jistě není konzervativní…

Z konzervativního pohledu by se o své seniory měla především postarat jejich rodina. Tím se nestavím proti žádnému penzijnímu systému, který nově známe, ale tzv. druhý pilíř by měly být především vlastní úspory a pak rodina. Rodiče by vychovávali své děti v tom duchu, že co jim v jejich dospívání dají, očekávají pak od nich, až zestárnou.

Takovýmto penzijním systémem bychom zabili dvě mouchy jednou ranou. Jako národ bychom pomalu nevymírali, jelikož by rodiny byly početnější, tak jak to bylo v minulosti, kdy se takto o seniory pečovalo. A navíc by ve společnosti byla větší úcta obecně. Každý problém, který vzniká proto, že společnost něco nemůže nebo neumí, vzniká tím, že to společnosti nepřísluší, nýbrž to ukradla tomu základnímu prvku společnosti, rodině. Základním prvkem společnosti je rodina a obce. Zbytek je jen levicové sociální inženýrství.

Často komentujete i dění v ODS. S jakými pocity sledujete politiku představitelů této strany?

Mé pocity vůči dění v ODS jsou velmi rozpačité, mísí se z beznadějí a naštvaností. Základní fakt dnešního stavu ODS je nedemokratičnost strany vůči její členské základně. Ač jsem členem nikdy nebyl, tak díky vazbám na členy této strany mám informací dost o tom, jak probíhá stranická diskuse. V pravicové straně nikdy nesmí platit, že většina jednoho hlasu válcuje menšinu jednoho hlasu. Je to sice demokratické, ale je to nesvobodné. Dohoda musí být vždy širší. Proto dnešní ODS už není pravicovou.

Drolení a nástup na sestup ODS započal v dobách, kdy Mirek Topolánek vyjednával svou druhou vládu, kdy s první nezískal důvěru Poslanecké sněmovny. Měl jednat tvrději a prosazovat menšinovou vládu. Spojení ODS se Stranou zelených byl smrtícím koktejlem pro obě tyto strany. Pokud toto byl počátek všeho dění, tak největším průserem pak byl a je Petr Nečas. On dokáže květnatě mluvit, ale pak skutečnost je zcela jiná. Neumí si stát za svými slovy a to je v politice velký handicap.

V jaké je ODS kondici? Co musí udělat pro zlepšení?

ODS už dlouho není v žádné kondici. ODS už nejede ani na mrtvém koni, ten kůň totiž pošel velmi dávno a už zetlel, nezbylo proto z něj nic. Ovšem to zase nevadí, aby tato strana mohla být znovuvzkříšená. Politika je o ideálech, a pokud ještě původní ideály ODS jsou v její členské základně, tak mají šanci na návrat mezi významné politické strany. KDU-ČSL si prožila taky dramatický pád, ovšem pomohlo jí to. Zbavila se prospěchářského plevele s Kalouskem v čele a nyní je na stejné nebo podobné podpoře jakou v minulosti měla.

Pro ODS bude příští rok rozhodující. V příštím roce se ukáže, zda značka ODS zanikne nebo bude šance na vzkříšení. Volby do Poslanecké sněmovny budou pro tuto stranu další katastrofa a neuvěřitelný debakl. Zatím optimisticky zpívají, jenže ten jejich Titanik je skoro už celý pod vodou. Toho je si vědom patrně i prezident Zeman, když plánuje volby do Evropského parlamentu a do Poslanecké sněmovny v jednom termínu. Nicméně ten poslední a definitivní hřebík do rakve se chystá ve volbách komunálních. Strana je stranou právě z tvorby komunální politiky. Strany bez komunálních politiků jsou jen virtuálními stranami a mizí v zapomnění, jako příklad uvedu Unii svobody.

Pokud ODS zmizí i z komunální scény, tak jí už nic nepomůže. Proto by ještě tento rok mělo dojít k zásadním změnám v ODS. Vedení ODS je pro většinu voličů nedůvěryhodné, proto by mělo ustoupit do pozadí nebo nejlépe stranu opustit a více jí neškodit, již se naškodili dost. Touto radou by se měli řídit i lidé ve vedeních na regionální úrovni. Nová naděje je možná jen s novými a nezatíženými lidmi. Bylo by zcela jedno, že o novém předsedovi a předsednictvu by většinová společnost v minulosti nikdy neslyšela. To by byla jejich hlavní devíza.