V pondělí jste se v Poslanecké sněmovně účastnil semináře na téma, zda ještě žijeme v právním státě. Když bych vám tedy položil tuto jednoduchou otázku: Žijeme v právním státě?

Nikdy jsme v něm bohužel nežili a nežijeme – svědčí o tom rozkradená země a miliony lidí okradených lichváři, exekutory, ale také státem.

Co jste říkal na  dramatické příběhy o „fungování“ české justice, které v debatě zmínila Alena Vitásková nebo zástupci spolku Šalamoun? Může si být běžný občan jist, že se mu u českých soudů dostane spravedlnosti?

Já a mí kolegové se justičními zločiny zabýváme už dvě desítky let a burcujeme veřejnost, média, politiky, abychom s tím něco dělali, ale bohužel lidi tohle téma začne zajímat až v momentě, kdy se sami stanou obětí nespravedlnosti a nemohou se dovolat práva ani spravedlnosti.

Vy sám jste ve svém příspěvku zdůraznil, že lidé u nás nejsou oběťmi justičních omylů, ale justičních zločinů, protože soudci či státní zástupci páchají tyto činy úmyslně. Jedná se podle vás o systémový problém české justice?

Samozřejmě. Neexistuje totiž bohužel vymahatelná odpovědnost soudců za nezákonné procesy – kárné senáty ani ministerstvo spravedlnosti nijak nefungují. Soudce je potrestaný pouze v momentě, kdy ho třeba chytnou za ruku, když krade nebo je opilý, ale když soudce po léta nerespektuje zákony, odsuzuje nevinné lidí, nemá to nijaký zásadní vliv na jeho hodnocení a vše se zakrývá alibistickým pojmem, že „soudce má právo na svůj názor“ a že „nikdo nemá právo mluvit do soudní moci“.

Soudce ale nemá právo porušovat zákony a porušovat právo na spravedlivý proces. A nejde jen o soudce, ale také o státní zástupce.