Pane poslanče, odmítáte názor, že bychom byli xenofobní národ, který nemá smysl pro solidaritu. Jste tím ve shodě s většinou české veřejnosti. Jak chápete v souvislosti s uprchlíky český postoj?

Máme jenom strach z radikálního islámu. Myslím, že oprávněný strach. Je nejvyšší čas přestat se strkáním hlavy do písku. Vyhodnoťme jasně, kam vedly koncept multikulturalismu a takzvaná korektní politika. Je zbytečné se zabývat otázkou, jaké procento z vyznavačů Alláha je aktuálně ochotné ve jménu své víry zabíjet. O tom, jak je zbytečné se zabývat otázkou, kdo je hodný a kdo zlý muslim, svědčí zimní vraždění redaktorů satirického časopisu Charlie Hebdo ve Francii. Tři, pět, možná deset teroristů paralyzovalo život v celé zemi a zaměstnalo na 90 tisíc policistů a vojáků. Co přijde příště?

Jste doktorem filozofie a zabýváte se i psychologií muslimů. Jak to s ní vlastně je?

O tom se velmi kriticky vyjádřil i takový symbol nenásilí, jako byl zavražděný Mahátma Gándhí. Ten mluvil  o tom, že zatímco hinduisté, sikhové, křesťané, parsové či Židé spolu s několika miliony stoupenců animistických náboženství mohli koexistovat, bylo náboženství, které neumělo uzavírat žádné kompromisy a stálo stranou od ostatních – islám. Gándhí připouštěl, že násilí nezaujímá v Koránu převládající místo, ale třináct století imperialistické expanze vytvořilo z muslimů jako celku válečníky. Proto jsou muslimové tak útoční. Vzpomněl bych si také na myšlenky jednoho z nejuznávanějších znalců islámu v 19. století, Gerharda Rohlfse, který tvrdil, že civilizaci a právní stát je nemožné vytvořit u národů, které se řídí ustanoveními Koránu, a proto je stále nutné opakovat, že některé národy nelze civilizovat, neboť jejich vlastní zákonodárství civilizaci zakazuje. Rohlfs tvrdí, že o Koránu se diskutuje tak, že se zmiňují nepodstatné maličkosti, hlavní dogmata jsou ale nedotknutelná – sebemenší odchylka je kacířstvím, odpadnutím od islámu, které se trestá smrtí, takže každý se bojí přemýšlet o tom, co je napsáno v knize seslané z nebe. Zničující vliv islámu na lidskou mysl, fanatismus, domýšlivost, s níž je islám považován za jedinou pravou víru, vylučují ovšem jakékoliv zlepšení tohoto stavu. To platilo nejen v devatenáctém století, ale jak vidíme, i ve století našem.

Korán u nás vyšel ještě za minulého režimu, tuším v nakladatelství Odeon v sedmdesátých letech. Jsou tam samozřejmě místa, která moc nekonvenují s dneškem. Mnoho násilí, což ovšem čteme i ve Starém zákoně. Pro nás je to ovšem historie…

Přesně tak. Křesťanství a judaismus procházejí permanentní modernizací. Naproti tomu současný duch islámu, to je násilí, expanze a netolerance. Duch starověku, respektive středověku. Například v Saúdské Arábii je trestné čtení v křesťanské Bibli v soukromí. Třeba americký občan je tam ve vězení jenom proto, že si zapomněl Bibli v hotelovém pokoji. Zato u nás jde tolerance až tak daleko, že si zástupce Ústředí muslimských obcí dovolí nárokovat v televizi pro svou menšinu nárok žít na území České republiky podle práva šaría. Je velmi zajímavé se začíst do tohoto kodexu. Praví se tam, že džihád, jenž je definován jako svatá válka proti nemuslimům, je povinností každého muslima. Muslim, který se zřekne islámu, musí být okamžitě zabit. Nemuslimové nejsou podle šaríi před zákonem rovni jako muslimové. Pokud chtějí přežít a zůstat v bezpečí, musejí dodržovat stejná pravidla. Migraci lidí, kteří přicházejí z odlišného kulturního prostředí, nelze asi účinně z humanitárních důvodů zabránit, ale oni se musejí přizpůsobit našim zákonům.

Vyhlídky to nejsou zrovna potěšující. Hrozí fatální změna skladby obyvatelstva některých států Evropy. Podívá-li se člověk do historie, tak máme zase muslimy před Vídní jako roku 1683. Tehdy  jsme ovšem islám zastavili...

No, to je historie. Ale měli bychom být velice obezřetní při žádosti muslimských obcí o registraci jejich církve 2. stupně. To by jim umožnilo mimo jiné uzavírat církevní sňatky, zřizovat vlastní školy a podobně. Měli bychom být velmi opatrní při povolování stavby mešit. A hlavně bychom se neměli dopustit vytváření velkých komunit muslimů. Podívejte se do Francie, jak to tam v některých čtvrtích vypadá. A ještě maličkost. Když se v roce 2000 začalo diskutovat o podobě ústavy pro Evropu, neměli mnozí z nás jasno, jestli do preambule tohoto kodexu patří, že Evropa vychází z křesťanských tradic. Já si dnes bezpodmínečně myslím, že to tam dokonce musí být.