K nečekané krizové situaci, se kterou nepočítal žádný protipovodňový plán, došlo v pondělí dopoledne v Ostravě, když se u soutoku Odry a Opavy protrhla říční hráz tvořící břeh a voda z obou řek teče do města a zaplavuje další a další ulice. Máte nějaké poznatky od tamních zasahujících hasičů a dalších záchranářů?

Máme především informace z Olomouckého kraje ohledně dění v Šumperku nebo v Jeseníkách, nyní i čerstvé informace z Ostravska. Evidentní je, že už se nebudou stačit točit hasiči v těch odřadech, a tak musí být jejich stavy posíleny. Na Ostravsko už zamířily odřady posil z Plzeňského kraje a z Karlovarského kraje.

Všichni sledujeme ve zpravodajství záchranáře v akci; málokoho však napadne, kdy si mohou dopřát odpočinek k nabrání sil?

Většinou to probíhá tak, že v místech zásahu jsou prostory, kde si hasiči mohou odpočinout. V podstatě je to kdekoli, kde si pro odpočinek ustelete, jakýkoli prostor, kde budete mít klid, vydýcháte se, lehnete si třeba i na zem, někde v rohu se stočíte, abyste si odpočinul. Tak to je, to prostě k té práci patří.

Zaregistroval jste od hasičů stížnosti na něco, co jim komplikuje práci?

Příslušníci záchranných složek si většinou během takových akcí na nic nestěžují. Jsou zvyklí pracovat ve ztížených podmínkách. Co jim ale vadí, je to, že spousta lidí nerespektuje pokyny, aby nejezdili po divoké vodě nebo aby si z těch mimořádných událostí nedělali zábavu. Protože kvůli takto neukázněným lidem potom hasiči dělají spoustu zbytečné práce navíc a mohou chybět tam, kde by byli víc potřeba, například při evakuacích.

Tady je vždy namístě výzva lidem, ať více respektují záchranné složky, protože záchranářů skutečně není mnoho a pak musejí zasahovat kvůli někomu, kdo si chce na vodě zasurfovat. Než ho potom vytáhnou, ztratí síly, které by mohli využít někde úplně jinde. Ale jinak si záchranáři asi na nic stěžovat nebudou. Většinou jejich práce běží samospádem a jsou na ni zvyklí.

Jsou imunní vůči tomu, co se děje ve veřejném prostoru, kdy se místo nich chlubí politici, jak zvládají povodně?

Jestli se politici chlubí systémem, jak se to díky němu zvládá, tak je to díky tomu, jak perfektně je nastavený. Záchranáři jsou zvyklí s materiálem, co mají, záchranné akce zabezpečit. Až pak, když už dojde po těch živelních katastrofách k nějakému vyhodnocení, tak řeknou: „Mohli jste nám koupit takovou techniku, ale nebyly na to peníze, ale byla by zapotřebí.“ Ale to leda až potom. V průběhu záchranářských prací si na nic nestěžují, pracují s tím, co mají.

Dá se tedy mluvit o dvou hlavních pilířích při živelních katastrofách – nastaveném systému a obětavosti lidí, kteří jeho úkoly plní?

Je to tak. Buďme rádi za systém, jaký máme, a že to máme v rámci hasičů i policie takto perfektně nastavené a že jeho složky spolupracují tak, aby to všechno klapalo jako na drátkách. To je velká výhoda.

A také to je o těch lidech, které tam máme. Spousta záchranářů jsou lidé, co to dělají srdcem. Systém je nějak nastaven a lidé jsou připraveni a přizpůsobeni na to, pracovat v těch náročných podmínkách. A jestli nám politici usnadní práci, že koupí lepší techniku, lepší vybavení, tak jenom lépe. Ale jinak hasiči i policie jsou schopni pracovat s tím, co mají. Je to o jejich přístupu a obětavosti. Právě takový člověk u bezpečnostních sborů musí být, že ví, když je nejhůř, jak má pomoct. Všichni to tak mají nastavené, že nekoukají na únavu, na čas. Berou to tak, že se musí vyřešit krizová situace. Teprve po jejím vyřešení přicházejí na pořad otázky, co by bylo zapotřebí vylepšit.

Ale není to úplně přičiněním nynější vlády, protože to jsou dlouhodobé záležitosti, dlouhodobé plánování. Některá nastavení záchranného systému byla přijata už dávno, před deseti, patnácti lety, po zkušenostech z různých povodní. Takže současná vláda už jenom čerpá z toho, co má IZS dávno najeté.