Pane doktore, v senátní kampani vás podpořila celá řada osobností napříč politickým spektrem a dokonce lidé, jejichž domovské strany daly svou podporu jinam, což není moc běžné. Jak jste si to zasloužil?

Podpora mě velmi těší, protože se mi jí dostalo nejen od Miroslava Kalouska, ale oceňuji i podporu od neúspěšného protikandidáta Václava Krásy a od celé řady dalších lidí. Skutečně to jde napříč politickým spektrem. Důvodem je podle mě to, že lidé znají moji práci, vědí, co je za mnou, vědí, že vše, čemu jsem se věnoval, jsem dělal na 150 procent. Ať už to byly vojenské dějiny, knihy, výstavy, programy, vzdělávání na vysokých školách nebo péče o válečné veterány, vždy jsem jel na maximum a výsledky za mnou vidět jsou. Tady vidím důvod té široké podpory. 

Sám jsem vždy lidi hodnotil ne podle slov, ale podle činů. Neřešil jsem nikdy, kdo má jaký politický kabát, ale to, jakým způsobem opravdu pracuje a zda má jeho práce přínos pro naši zemi. Podle toho lidi hodnotím a myslím, že ti, kteří mi podporu vyslovují, na mě nahlížejí stejným způsobem.

Samotná předvolební kampaň obecně u všech kandidátů nebyla nijak výrazná ve smyslu témat či názorových střetů. Moc toho zaznamenat nešlo. Jak to je možné?

Troufám si říct, že ve svých volebních materiálech a webových stránkách jsem od počátku měl jasně stanovených pět programových bodů. Vydal jsem i dvě čísla Stehlíkovin, tedy volebních novin, kde jsem občany se svým programem seznamoval. Takže já jsem program v kampani razil. 

Velice mi vadí, že programovým tématům kampaně nebyl z hlediska médií dáván prostor a scvrklo se to pouze na to, kdo se jak jmenuje. 

Evidentně narážíte na to, že bratři Smoljakové kandidovali proti sobě. Jak to na vás působilo?

Ten jejich spor běží dál. Jakkoli mám média a novináře rád, domnívám se bohužel, že tady sehrála roli určitá snaha po senzaci. Jestliže do souboje o senátorské křeslo jdou dva sourozenci, je to pro novináře pochopitelně pastva a dělá se to fantasticky. Obzvláště pokud ten spor, jak jsem to zaznamenal z médií, je tak vyhrocený jako v tomto případě. Nesmírně mě to mrzí, protože rodinné problémy by se měly řešit za zavřenými dveřmi, a ne z nich dělat hlavní téma volební kampaně. Takže zde, podle mě, bohužel negativně zapůsobila média, která na první dobrou skočila na něco, co jim přišlo bulvárně zajímavé, a podle mého názoru tak celou senátní kampaň v našem obvodu poškodila.