Dlouhé měsíce byla kultura kvůli covidu buď v omezeném režimu, nebo nefungovala vůbec. Podle vašich zkušeností, postavila se už „na nohy“? Mají lidé o kulturu zájem?

Představení, která byla přeložená z minulého nebo předminulého roku, byla vyprodaná. Jestli ale lidé kupují lístky na nové věci, to nevím. Ale obecně si myslím, že teď jich na kulturu chodí daleko méně. Zřejmě i z finančních důvodů. Lidé prostě šetří.

Ano, lidé šetří… Co na zdražování de facto říkají například sousedé u vás na chalupě nebo i lidé ve městech, kam přijedete s divadlem?

Zdražuje opravdu všechno. Teď jsem přijel z nákupu. Nestačil jsem se divit, co se během týdne zase všechno zdražilo. Ale kdyby to bylo o dvě koruny, ale to jsou někdy i desítky procent. A to ani nechtějte vědět, co říkají lidé mimo Prahu. Nejen na vesnici, ale i ve velkých městech. Myslím, že atmosféra je celonárodně opravdu dost a dost napjatá.

Říkáte, to ani nechtějte vědět… Co vám tedy říkají třeba sousedé na chalupě?

Na chalupě říkají, že to skončí špatně. A pokud přijedu, ať už pracovně nebo soukromě do nějakého města mimo Prahu, tam všichni jen nadávají. Nezažil jsem člověka, který by byl se současným stavem spokojený.

Rostou nejen ceny potravin, ale také čím dál víc ceny elektřiny, plynu… Jak tohle české domácnosti podle vás zvládnou?

Je to strašný. Všechny státy kolem se s tím zatím nějak popasovaly. A tady, tady se neudělalo vůbec nic. Tady je každému jedno, jestli se zvedne o 60 nebo 80 procent cena energií? Nikdo z politiků se nad tím nepozastavuje? Mám na chalupě výborného souseda, který má několik políček. A říká – já si všechno vypěstuju sám. Já se na ně můžu… Ale když nebude venkov, tak to město umře hlady. A něco na tom bude. Včera jsem viděl reportáž, jak se likvidují chovy prasat a další, protože je to drahé a výkupní ceny jsou malé. A pak se to sem dováží zvenku.

A jak hodnotit naši potravinovou soběstačnost?