Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Jsou jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitými mezníky, které určí další fungování této země?

Jednu věc bych předeslal, než vám odpovím. Ať bude příštím prezidentem kdokoli, bude opět v napětí s jakoukoli vládou a jakkoli složeným parlamentem. Může za to nedomyšlené zavedení přímé volby, která učinila z prezidenta republiky daleko nezávislejší politickou figuru, zbytek ústavy však zůstal stejný, ale přitom ten počítal s prezidentem více napojeným na parlament.

A teď k vašemu „mezníku“. Já myslím, že mezníky se plýtvá. Jistě, mnoho změn je zásadních, s velkým dopadem. Ale někdy podléháme dojmu, že ta zrovna probíhající událost je ta největší. Není. Za patnáct let bude jednou z mnoha. Miloš Zeman podle mě kandidovat bude, i když nějaké to překvapení jsme už od něj zažili. A pokud bude, s největší pravděpodobností vyhraje. A stane se tak poslední překážkou likvidace skutečného politického života u nás.

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Osobně si myslím, že se spor kolem Zemana vede po povrchnostech. Já bych mu vyčítal úplně jiné věci než to, jak rozkošnicky umí vytáčet naše havlisty v médiích, v kultuře i v politice. Proto ono rozdělení sice skutečně existuje, ale jde spíše po emocích než po obsahu jeho politiky. Jinak by mnozí, kteří mu nemůžou přijít na jméno, stáli v jeho šiku a jeho zavilí nenávistníci by pochopili, že on vlastně v zásadě realizuje jejich politiku. A někteří jeho fandové by se třeba od něj naopak odvrátili.