Pane primátore, představte našim čtenářům město Partizánske, které má s Českou republikou, co se týká historických souvislostí, mnoho společného.

Narozeniny našeho města jsou 8. 8. 1938, to vzniklo město Baťovany, dnes Partizánske. Jan Antonín Baťa, Dominik Čipera a Hugo Vavrečka – to byl triumvirát, který řídil firmu Baťa a rozhodlo se, že zde bude stát firma na výrobu bicyklů a šicích strojů. Potom však došlo k rozhodnutí, že se tu bude vyrábět obuv. Naše jméno je spojeno se jménem Jan Antonín Baťa, který je vnímán trochu negativně, protože tam v minulosti byla nějaká historická setkání s Göringem, který vedl německou Lutftwafe a chtěl, aby celá německá Luftwafe byla obouvaná firmou Baťa. Jan Antonín to odmítl a odešel do Jižní Ameriky.

Baťovany byly v roce 1949 přejmenovány na Partizánske. Město Baťovany se výrazně zapojilo do Slovenského národního povstání. Dnes je v areálu bývalého podniku ZDA zhruba čtyřicet společností, které zaměstnávají 2000 zaměstnanců. Významná je tu obuvnická slovenská firma Novesta, která se dříve jmenovala Vulkán, ale koupila značku ze Zlína, protože to byla česká značka, avšak tam skončila výroba obuvi a část managementu přešla do Partizánského. Tato firma zaměstnává kolem 400 zaměstnanců.

Baťovy závody byly znárodněny již v roce 1945 a v roce 1948 zanikla i terminologie Baťovy školy práce, i když uniformy se v Partizánském používaly až do roku 1962.

Již Baťa tu vybudoval základy letiště a řada lidí z České republiky sem tedy dokonce přilétá. Naše letiště je totiž tak kvalitní, že již dvakrát tu bylo mistrovství ČR v bezmotorovém létání. Naše lázně navštíví ročně 90 000 hostů, rádi sem chodí lidé z Moravy.

S jakými problémy se potýkáte?

Máme tu hodně problémů. Nedávno tu točila televize Markíza, protože jedni rodiče zjistili, že jejich nedospělá dcera je těhotná, protože začínala sexuální život v jedenácti dvanácti letech a je to právě občanka z té komunity, jejíž část se chová asociálně.

Když jsou nezaplacené faktury a poplatky za bydlení, tak vyhazujme nájemníky z nájemných bytů bez náhrady. Takto bylo postiženo 115 rodin. Celkem máme 600 bytů a vím, že to bylo tvrdé, ale každý má tři šance. To, že v nejhorším případě je vyhazujeme z bytů, se osvědčilo. Ze čtyř bytovek, které jsou problémové, budeme jednu bourat. My si to bouráme za vlastní peníze, na nikoho nečekáme. Je to signál pro takové, kteří se chovají asociálně, že v Partizánském nikdy nedostanou ubytování. Mám v tom podporu kolegů na úřadě, v městských organizacích, v zastupitelích. To, co se nám podařilo, je velká věc a je to jasný signál pro celé Slovensko. Je potřeba, aby se přijal zákon, který omezí uživatelská a vlastnická práva majitelům nemovitostí, kteří se chovají asociálně. Město samozřejmě nemůže na ty, kteří bydlí na jiných pozemcích, v soukromých budovách, a ostatním ztrpčují život. Obrátil jsem se na zplnomocněnce vlády Slovenské republiky, bohužel neúspěšně, aby předložil návrh zákona, kdy by bylo možné omezit užívací a vlastnická práva majitelů nemovitostí v případě, že rok porušují veřejný pořádek. Když manžel týrá manželku, tak přijde policista a může jej na 48 hodin vytáhnout z domácnosti, omezit mu užívací a vlastnická práva.

Vy z těch nepřizpůsobivých ale de facto uděláte bezdomovce….

Kdyby samospráva přišla na soud a doložila, že 52 týdnů v roce, minimálně jednou týdně musela objektivně zasahovat městská policie, tak požádáme soud, aby omezil užívací a vlastnická práva majitelům této nemovitosti. Bude vykázaný, stane se z něj bezdomovec na jistý čas, než si uvědomí, jak se chová vůči svému okolí a že musí změnit svůj přístup. Není přece možné, aby někde žilo čtyřicet asociálů, kteří ztrpčují sousedům život tím, že vykonávají potřebu a hází výkaly na stěnu druhého domu. To je příklad z Malacek.

Je třeba, aby se vymáhala zodpovědnost – rodičů za jejich děti. Měli jsme i petici za práva slušných lidí, kterou během několika dní podepsalo na padesát tisíc lidí. Když jsme tu měli manifestaci asi tří tisíc lidí, tak tu byli novináři, 250 těžkooděnců, bezpilotní letadla, monitorovala mě Slovenská informační služba a Slovenské obrané zpravodajství. Na to mne osočili, že jsem tu měl komparzisty, že zakládám stranu a chci být župan. Žádnou stranu jsem nezaložil, na župana jsem nekandidoval. Před manifestací i po ní jsem byl pozván na různé rozhovory do médií a na konference. Někteří z účastníků mě obviňovali z rasismu, z toho, že používat pojmenování Cikán je hanlivé. Rasista v žádném případě nejsem, protože Slováci stejně jako i Cikáni jsou jedna a ta samá rasa, a to indoevropská. Navíc, nerozděluji občany na Cikány a necikány, Romy či neromy, ale jen na slušné a neslušné lidi... 

A kde je začátek slova Cikán? To pochází z desátého století, kdy řečtí mniši zapsali migrující Indy a pojmenovali je na Atsinganos. Oni se dostali do střední Evropy a zde se počeštilo a poslovenštilo slovo na Cikán a Cigán. Je to podobné jako když ti, kteří se vydávali za potomky egyptských faraónů, dostali v anglicky mluvících krajích jméno Gypsy. V roce 1322 je první písemná zmínka, kdy rychtář Spišské Nové Vsi zapsal do kroniky města první cikánské osadníky. Od toto roku jsme nedokázali cikánskou komunitu integrovat. Velká část z nich si zvykla, že se jim stále pomáhá. Dnes je situacie v našem městě po všech těch opatřeních podstatně lepší. Existují romské občanské hlídky, romský občansky výbor, se kterým permanentně komunikuje městská rada společně se mnou. Zlepšilo se chování příslušníků komunity a je třeba zdůraznit, že ze 115 domácností tvořili polovinu zástupci této menšiny a druhou polovinu většinoví obyvatelé.