Pane prezidente, Turecko poslední dobou výrazně vyhrožuje Evropě. Erdogan prohlašuje, že Evropa je fašistická a krutá jako před válkou. Jsme prý na scestí, a když se nezměníme, půjde nám všude ve světě o život. Jak tuto ostrou rétoriku vnímáte?

Nehraji si na věštce, a proto jsem se o tom radil s celou řadou lidí, kteří se Tureckem někdy i profesionálně zabývají. Většinový názor zní: Erdogan těžko může na jedné straně uvolnit, respektive zrušit dohodu s Evropskou unií a pustit sem najednou tři miliony migrantů, a to z toho prostého důvodu, že mu pak v ruce nezbyde žádná karta, se kterou může hrát. Druhý závěr ale zní, že Erdogan to může rozfázovat, to znamená otevřít balkánskou cestu, pustit sem milion migrantů, dva miliony si nechat, a tím mu pořád ještě nějaká karta zůstane a touto kartou může vydírat EU jak z hlediska zrušení víz, tak z hlediska finanční pomoci. Pokud jde o přijetí do EU, myslím si, že s tím už nikdo nikdy vážně nepočítá.

Němci dokonce řekli, že turecký prezident není ve Spolkové republice vítán. Přitom je Turecko stále naším partnerem v NATO. Kam až tyto vyhrocené spory mohou podle vás zajít?

Odpověděl bych citátem, který je někdy připisován Ludvíku XIV., jindy někomu jimému, ale to není tak podstatné. Ten citát zní: Bože, chraň mě od přátel. Od nepřátel se ochráním sám. Erdogan je formálně náš přítel, protože Turecko je členem NATO, a platí o něm přesně toto úsloví.

Ostrá slova na adresu některých členů EU slyšíme od kandidáta na německého kancléře Martina Schulze. Polsko, Maďarsko nebo USA pod vedením Donalda Trumpa jsou prý nepřátelé svobody. Jak to vnímáte? Je v pořádku, aby se takto vyjadřoval možný nejmocnější evropský politik?

Samozřejmě je otázka, jestli Martin Schulz zvítězí v německých volbách. Připusťme, že ano. Domnívám se, že v tomto případě bude platit takzvaný Beckettův syndrom. To znamená, jakmile Martin Schulz oblékne sako německého kancléře, uvědomí si, že není důležitější partner pro Německo než Spojené státy. Nu a Beckettův syndrom byl tak podrobně popsán, že ho téměř každý zná. Mimochodem Beckett byl potom popraven, což u Martina Schulze nepředpokládám.

Martin Schulz je také pro razantnější postup vůči státům, které nechtějí přijímat migranty. Tvrdou pozici v tomto ohledu Schulz zastává dlouhodobě. Máme předpokládat, že změní postoj i v této věci?

Demokracie je půvabná v tom, že lze mít beztrestně různé názory. Můj názor na ilegální migraci muslimů, zdůrazňuji muslimů, je výrazně odlišný od názoru Martina Schulze. Respektuji jeho názor a doufám, že on bude respektovat můj názor.

Evropský parlament nedávno schválil kritizovanou směrnici o regulaci zbraní kvůli hrozbě terorismu. Teroristé tedy pravděpodobně začnou odevzdávat legálně držené automatické zbraně…

To zcela jiště ne. Mne spíš zajímá, co Česká republika podnikne jako protiútok proti této evropské směrnici. Za nejefektivnější protiútok považuji to, co navrhuje ministr Chovanec, tj. ústavní zákon o držení zbraní, protože Ústava České republiky musí být, jsme-li suverénním státem, nadřazena jakékoli evropské směrnici.

Mimochodem, prezident Trump nedávno znovu zdůraznil význam druhého dodatku americké ústavy, který se právě týká práva amerických občanů na držení zbraní.

Zazněly i návrhy obejít směrnici přes jakési branné spolky a možná i další varianty. Nejrozumnější je tedy podle vás změna Ústavy.

Myslím si, že je to cesta, která by problém vyřešila. Ústava není cár papíru, ale musí se respektovat.

• Další rozhovory s prezidentem Milošem Zemanem ZDE