Jaké je poprvé kandidovat za politickou stranu a jezdit s volebním autobusem města pro ekonomku z kanceláře, případně pedagožku z vysoké školy?

To, co jsem se mnoho let učila, a poté, co jsem učila, najednou člověk vidí v praxi. Jaké to je? Pro mne primárně velká čest. Smět žádat lidi o to, abyste je mohla zastupovat, je velká výsada demokracie.

Kde kdo a kritici Volného bloku by mohli namítnout, že o čest nejde. Je to čest za stranu Volný blok a proč?

Určitě za Volný blok, ale určitě i obecně, protože v naší zemi máme řadu lidí, kteří mají po dlouhou dobu pocit, že je nikdo neslyší, že je nikdo neposlouchá, že nikoho nezajímají a zkrátka, že existuje rozdělení mezi těmi nahoře v Praze a námi dole, zejména v regionech. Na toto rozdělení jsem řadu let upozorňovala i ve svých článcích a knížkách a teď je tím pádem docela přirozené i pro voliče a potenciální voliče Volného bloku, že mají možnost dostat hlas, jehož prostřednictvím mohou být slyšet. Koneckonců na to byli zvyklí, už když jsem nastoupila do rady České televize, že já dávám hlasy jejich stížnostem a námitkám, a v tom i nadále pokračujeme, byť na jiném fóru a jiné ploše.

Jste připravena na všechno, co se v politice děje? I když jste se jí lehce dotkla, jak každý po vstupu do politiky říká: Ano, tušil jsem, že, ale ne natolik… Jste připravena na vše, co se odehrává v zákulisí?

Troufám si říct, že tu nejhorší věc, tedy spojení chobotnice oligarchie, médií a politiky jsem viděla opravdu velmi zblízka a cítila jsem velké zoufalství, že se s tím nedá nic dělat, pokud nemáte nástroje přímo politické. Viděla jsem zvůli spravedlnosti či spíše nespravedlnosti, viděla jsem komploty médií a z tohoto hlediska myslím, že to nejhorší už člověk zažil. Na druhou stranu, iluze se vždy ztratí až za boje a za pochodu. A za třetí jsem přesvědčena, že člověk se tím nenechá semlít, pokud umí být v opozici vůči systematické moci, vůči moci, která jde proti lidem. Pokud jste na straně lidí, tak se nemůžete dopustit chyby.

Zmínila jste komplot médií, zmínila jste ho i na tiskovce, kdy jste oznámila trestní oznámení na ředitele České televize Petra Dvořáka, podnikatele Jaroslava Soukupa a další osoby nejen kvůli podvodu. Čekala jste, zda se objeví propojení médií a policejních spisů tím, že znění vašeho trestního oznámení dostanou novináři. Mluvíte tedy z vlastní zkušenosti, narazila jste na to?

Ano, ale propojení médií a politiky, zejména pokud se jedná o soukromá média, nemusí být ještě takový problém. Je to problém, pokud se jedná o veřejnoprávní média a politiky či politické strany. Ale to, na co jsem narážela, je propojení veřejnoprávních a soukromých médií a orgánů činných v trestním řízení a policie. Opravdu považuji za absolutně nepřípustné, aby v demokratické zemi, ve státě, který má být státem práva, docházelo k únikům z policejních spisů. Uniklé informace jsou sice následně překrouceny, dezinterpretovány a dány čtenářům ve zcela jiné podobně, ale to už je jiná věc.

Když odhlédnu od toho, že existuje kanál, v tomto případě vyšetřovaný kanál, mezi policií České republiky, mezi kriminálním oddělením a oddělením boje s terorismem a extremismem a médii, dokonce veřejnoprávními, tak je nejhorší, že se člověk nemá jak bránit následnému překroucení informací. V tu chvíli pak, s nadsázkou řečeno, nechť jsou raději policejní spisy veřejné a nechť všechny výslechy probíhají v hlavním vysílacím čase třeba v médiích komerčních, protože pak už je to jedno a alespoň má člověk možnost se bránit a má možnost dokázat, co skutečně řekl a neřekl. V mém případě nebyl únik vyšetřen, stále mám proto připravenou stížnost na GIBS, protože chci, aby ta věc byla vyjasněna. Považuji to za zásadní selhání našeho systému.

Tím se dostáváme k České televizi. Jaké jste dostala reakce na zmíněné trestní oznámení?

Potěšilo mě, že evidentně ještě neproteklo těmi kanály, což považuji za velmi dobré. A vzhledem k tomu, že dotčená firma Médea mezitím měnila majitele a vrátila se zpět do rukou Jaromíra Soukupa, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet.

Čelíte kritice, že vaše kroky v Radě České televize míří proti vedení České televize a řediteli Petru Dvořákovi, který se po našem posledním rozhovoru nechal slyšet: „Pokud chce Hana Lipovská převést rozpočet ČT pod státní pokladnu, je to už bez debaty program, ve kterém se finance používají jen jako zástěrka pro likvidaci nezávislé žurnalistiky. Neznám žádnou zemi, kde by vláda poskytovala finance médiu, které může kritizovat její chyby. Opravdu žádnou.“ Vadí mu tedy představa, že by financování televize mohlo být závislé na státním rozpočtu a obává se politických tlaků. Co vy na to?  

Nemyslím tím, že televize má být navázána na státní rozpočet, to si ředitel špatně přečetl. Řekla jsem, že rozpočet České televize by měl být převeden pod takzvanou státní pokladnu tak, jako jsou tam převedeny rozpočty dalších organizací a orgánů. Mimochodem o připojení České televize se dlouhou dobu diskutovalo. Česká televize se proti tomu vždy tradičním licoměrným poukázáním na svobodu slova samozřejmě silně stavěla. Je však nějak znásilňována svoboda slova či svobody našich ministerstev? Vysokých škol? Výzkumných institucí? V čem se nároky na svobodu České televize liší od nároků Karlovy univerzity?

Jediné, oč se jedná, že rozpočet České televize by byl transparentní. Což je jediná cesta, jak zabránit četným machinacím, které se dějí a proti kterým v Radě České televize neexistuje žádný postup, žádný nástroj s výjimkou odvolání generálního ředitele.

Znamená to i jednodušší přístup k informacím?

Netvrdím, že bych je měla já, ale existují orgány, které by měly zvláštní pravomoci. Na druhou stranu má Rada České televize nárok na více informací, ale naráží na to, že ředitel soustavně odmítá zákon naplňovat odmítáním informace poskytnout. Staví tam nejrůznější bariéry, dbá na to, aby byl přesně na hranici toho, co zákon umožňuje a na druhou stranu efektivně zamezuje radě, aby v reálném čase vykonávala kontrolu hospodaření.

Rada České televize je paralyzována, protože nejsou dovolení její zbylí členové Sněmovnou. Je to chyba politiků?

Je to záměr politiků.

Pouze politiků?

Nemyslím, že pouze politiků, protože jsou velmi známé historky, jak někteří členové vedení České televize obcházejí poslanecké kluby. A jde o záměr politické reprezentace – nejen parlamentní, ale také vládní.

Když jsem se vás ptala, na co byste se chtěla v politice zaměřit, jednou z věcí je ekonomika státu, která je vám odborně nejblíže. Země má nyní dluh půl bilionu korun, na další rok je plánováno dalších 300 miliard korun. Vláda a členové hnutí ANO tvrdí, že je vše v pořádku a vše se srovná. Dá se k tomu tak přistupovat?

Dá se k tomu tak přistupovat, pokud je cílem vlády ničit naše hospodaření a naši ekonomiku, což v tuto chvíli evidentně je. Na druhou stranu, pokud se dnes děsíme nad tím, že máme vyšší míru inflace a sama ČNB připouští, že míra inflací bude kolem čtyři procent, pokud vše zdražuje, je to právě důsledek této nezodpovědné fiskální politiky a neustálého zadlužování. Vláda svojí rozpočtovou politikou žene naši zem do bídy.

Myslíte, že to bude ještě horší?

Mnohem horší, pokud se nezasáhne, jinými slovy, pokud z podzimních voleb nevzejde vláda, která bude schopna citlivým způsobem vůči občanům, ale zároveň razantním způsobem vůči určitým zájmovým skupinám udělat taková opatření, která dále znemožní ničit rozpočet naší země.

To si myslíte, že Babišova vláda v čele s Alenou Schillerovou na Ministerstvu financí dělá? Tedy ničí rozpočet Česka?

To tato vláda dělá. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že tato vláda je schopná velmi rychle přejmout – jako chameleon – jakoukoliv jinou politiku svého partnera, bude-li tento partner dostatečně silný. Ale zároveň, protože hnutí ANO samotné a premiér Babiš nemá žádnou politickou ideologii, nemá žádný hospodářsko-politický přístup, dělají náhodné kroky, jak se jim v dané chvíli jeví výhodné pro konkrétní partikulární zájmy. Ale já primárně doufám, že tato vláda nebude po volbách pokračovat.

Kde se tedy podle vás ten obrovský dluh odrazí? Zaplatí ho Češi nakonec z vlastní kapsy, jak se říká?

Není absolutně žádná jiná cesta. Dluh může být vyřešen buď krachem země, bankrotem, který se naší zemi po dlouhou dobu vždy vyhýbal. To snad nikdo z nás nechce. Druhou možností je takzvaná monetizace, tedy řešení obřího dluhu vysokou inflací jako v Německu po první světové válce…

…tedy zdražením.

Tedy další a další zdražování, a to mnohem větší a rychlejší než nyní. Třetí možností je zvyšování daní, nebo snižování role státu v řadě oblastí. Najednou se zpoplatní školství, zdravotnictví, silnice mimo dálnice, sníží se důchody nebo rodičovský příspěvek... Může se omezit armáda, může se omezit policie, může klesnout počet soudců a tak dále…

Čtvrtou možností je snížení majetku státu anebo privatizací svého druhu, tedy výprodej našeho bohatství. Třeba doslova darování našich nerostných surovin, jako je lithium, do rukou cizích firem. A nejhorší možnost, kterou právě teď dělá vláda premiéra Babiše, je pštrosí politika odkládání problémů do nekonečna a po nás potopa.

Naše řešení je jiné – je jím velmi šetrný a rychlý způsob, jak během krátké doby dluh efektivně vstřebat, efektivně vypořádat. Toto řešení VOLNÝ blok představí v září jako konkurenční přístup ke státnímu rozpočtu, který bude ještě předkládat vláda Andreje Babiše. Protože my známe způsob, jak je možné dluh zvládnout ekonomicky, efektivně, a hlavně citlivě vůči zranitelným skupinám občanů.