Jak byste shrnul rok 2022 z vašeho pohledu?

Nepochybně se zapsal do dějin a bude se na to vzpomínat, že na samém začátku roku, 24. února, poprvé od druhé světové války, začala na našem kontinentu velká válka mezi dvěma státy. Nepočítám, co probíhalo v Jugoslávii, kde to až do zásahu Severoatlantické aliance mělo spíše charakter války občanské. To je první moment.

Válka vlastně pomohla eskalovat všechny problémy, které existovaly předtím, tedy energetickou krizi, která zde začala dávno před válkou, už v roce 2021. Dále pokračovaly migrační pohyby, které v tomto případě přicházely nejen z Ukrajiny, ale od začátku roku ze Středního východu, lépe řečeno z Turecka, kdy vlna přicházela přes naše území do Německa. Většinou to byli Syřané, Kurdové nebo Afghánci, kteří byli dlouhodobě usídleni v Turecku a z nějakého důvodu se dali na pochod. Je otázka, jak moc je v tom zapojeno Turecko jako takové a jak moc je to spontánní. Takže to je druhý moment.

Třetí moment jsou dvě tendence, které jdou proti sobě – na jedné straně chce Evropa zbrojit a vyrábět zbraně, většiny se ale zbavila tím, že je poslala na Ukrajinu, avšak energetická krize a prosazování Green Dealu a podobné aktivity tomu velmi účinně brání. Tedy třetí věc, kterou se letošní rok vyznačuje, je začínající deindustrializace Evropy, spíše bych řekl plánované zničení evropského průmyslu, které na nás dopadne v roce 2024. Jde o trend, který ohrožuje Českou republiku nejvíce. Jsme nejprůmyslovější zemí Evropské unie a všechny pohyby, které se dějí, třeba stěhování energeticky náročných výrob do Spojených států amerických kvůli tomu, že tam jsou k dispozici levné energie a příliv migrantů z Jižní Ameriky jako levná pracovní síla, dostanou Evropskou unii do situace, kdy bude zvažovat, čím se vůbec budeme živit a jak vydělávat peníze, když tu nebudeme mít ani zemědělství, které likviduje vláda, ani průmyslovou výrobu.

Zmínil jste, že vyzbrojování Ukrajiny – tedy těžká výroba a Green Deal nejdou dohromady. Očekáváte, že Evropská unie příští rok zelené plány přehodnotí nebo změní?

Neočekávám vůbec žádnou změnu, protože tohle vedení Evropské unie, zejména eurokomisař Frans Timmermans, jede ve vyjetých kolejích. Když se podíváte, jakým způsobem se například chystá zastavení výroby automobilů se spalovacími motory a přechod na elektromobilitu, nemůžete pochybovat, že Evropská unie myslí Green Deal a vše s ním spojené vážně. Nejdříve říkají, že bychom neměli jezdit, pak řeknou, že bychom neměli jíst a za třetí bychom se měli potichu vytratit hromadnou sebevraždou, abychom uvolnili místo těm, kteří budou přicházet odjinud.

Považuji Green Deal za anticivilizační náboženství, nic jiného to není. Tady došlo k nějaké záměně, kdy se hovoří hlasitě o tom, jak milují planetu, ale nenávidí lidi a Evropany zvláště. Může se to změnit pouze, když lidem dojde, co se na ně chystá a nějakým efektivním způsobem se vzbouří. Ne, aby to bylo ve stylu Žlutých vest, kdy protest vypukne a pak se zase ztratí a nic se neděje. Musí to být vzpoura, která bude mít jak svůj cíl, tak své vedení.

Evropa letos navíc čelila ještě většímu příchodu nelegálních migrantů, než během migrační krize před sedmi lety. Znamená to podle vás, že se nebyla schopna poučit?

Znamená, protože tady je stále tlak hlavně z Evropské unie a ze Spojených států od existujících progresivistických hnutí a speciálně je třeba odkazovat na vyjádření miliardáře George Sorose z roku 2015, že migrace do Evropy by měla pokračovat a měla by být schopna přijmout přes jeden milion lidí z Afriky, případně zemí Blízkého východu ročně. Pak to utichlo, protože mezitím mimo jiné nastal covid a nastala taková změna, že se začal prosazovat Green Deal a další věci.

Někdy v lednu či únoru letošního roku proběhl v Rakousku a ve Vídni soudní proces, kde bylo odsouzeno asi 50 převaděčů, kteří sestávali převážně z Maďarů, Slováků, Čechů a ještě dalších z Chorvatska. Byli odsouzení, že z Maďarska přes území Slovenska a České republiky a částečně i Rakouska propašovali do Německa 32 tisíc migrantů během čtyř měsíců v roce 2021. U nás se objevily jen krátké zprávy v novinách, já jsem napsal interpelace na Ministerstvo vnitra, ale nedostal jsem odpověď a místo toho začal masivnější pohyb přímo přes hranice mezi Slovenskem a Českou republikou. Já bych tipoval, že v rámci našeho předsednictví Evropské unii jsme obohacovali západ Evropy syrskými migranty z Turecka. Jak se to má dělat, ukázali v Rakousku a nápor přestal. Rakouský efekt spočíval v tom, že jejich soudy rozhodly v poměrně krátké době a činy snadno prokazatelné.

Co byste tedy Evropské unii do příštího roku doporučil?

Je to docela jednoduché, existuje Frontex a Evropská unie by neměla nechávat ochranu vnějších hranic na národních státech a jejich iniciativě, ale měla by ji vzít za svoji. Naopak je podezřívám, že jim migrace nevadí.

Tedy formou mezinárodní spolupráce.

Ano, nikoliv jako v podstatě zoufalé akce členských států, které tohle dělají na své náklady a musejí se dohadovat mezi sebou. Dohadování třeba mezi Českou republikou a Slovenskem by vůbec nemuselo být, kdyby to byla záležitost Frontexu a dalších.

Na jednání Visegrádské čtyřky o migraci v Bratislavě zazněla proti Frontexu kritika. Proč podle vás?

Protože na moři v podstatě sloužila jako bezpečný doprovod pašeráckých lodí. Když to přeženu, v podstatě migraci nebránil a jeho efektivnost je nízká, ale to není Frontexem samotným.

Arcibiskup canterburský se nechal slyšet, že křesťanství ve Velké Británii je jen jednu generaci od zániku, a to právě kvůli migraci. Má pravdu?

Víceméně to tak je. Když se zamyslíte nad budoucností, tak všechna velká města západní Evropy podléhají postupné islamizaci. Stačí se projít po Paříži, po Marseille, po některých čtvrtích Berlína, totéž platí o Švédsku… takže všude tam, kde počet muslimských migrantů překročí pět procent obyvatelstva, nastává postupná islamizace země vytlačením obyvatel, kteří dnes tvoří většinu, spíše na venkov. Dochází k vnitřní migraci, která je motivována nábožensky i sociálně.

Docela trefně o tom píše Petr Hampl ve své knize (Prolomení hradeb dvojka, pozn. red.) a svým způsobem to naplňuje Huntingtonovu knihu Střet civilizací s tím, že hranice dnes vedou po ulicích, nikoliv na hranicích mezi státy.

Zní to, jako byste budoucnost nevnímal moc růžově.

Ne. Vypadá to tak, že Evropu z hlediska migrace i náboženského a mentálního nadále rozděluje železná opona, protože když se podíváte na mapu, tak na východ od železné opony – s výjimkou Rakouska – je islamizace přinejmenším pomalá, v plenkách či neznatelná. Na západ postupuje docela slušným tempem a během dvou tří generací budou mít muslimové v některých regionech velkých měst většinu a pak jednoduše ty, kdo budou křesťané či nevěřící přehlasují bez boje. 

Jste bývalým diplomatem. Co nám rok 2022 vyprávěl o diplomatických a mezinárodních vztazích?

Tady došlo k určitému selhání, kdy jsme ustoupili od principů, kterých bychom se měli držet –

zejména jako členové Severoatlantické aliance, protože článek 1 zavazuje, aby se všechny konflikty vyřešily mírovým způsobem, a je třeba se vyhnout i hrozbě silou – také v duchu charty OSN. Je vidět, že tohle už přestává fungovat, ale když nefunguje diplomacie, rozhoduje se na poli válečném. A když se válčí, nikdy nevíte, jak to skončí. Ti, kdo chtějí vést válku až do vítězného konce, by se měli podívat zpátky do historie, v tomto případě ani ne na druhou světovou válku, ale na první, protože konflikt se zákopy a dalšími věcmi ji velmi připomíná. A výsledkem něčeho takového může být totéž, co se stalo mezi lety 1914 a 1918 – tedy že svět, který jsme znali, zmizí.

Dočkáme se v roce 2023 konce války?

Spíše se bojím, že válka bude nejdříve v roce 2023 eskalovat a až pak skončí. Varianty jsou dvě – buď skončí mírem, nebo ještě větší válkou, která přesáhne hranice Ukrajiny. Mohla by v příštím roce skončit, ale je to jenom jedna z možností. Zatím to vypadá, že obě strany – jak Rusko, tak Ukrajina – mají tendenci vytvořit si podmínky pro jednání na poli válečném, takže válka bude chvíli eskalovat a teprve potom se bude jednat o míru. Existuje nebezpečí, že místo míru může naopak přijít velká válka.

Jakým byl letos podle vás v zahraniční politice ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti)?

Z mého pohledu neviditelným.

Je to dobře?

Zejména v době předsednictví úplně ne. Zaznamenal jsem a byly to hlasy z kuloárů Evropského parlamentu, kdy třeba Řekové nebo Norové tvrdili, že kdyby české předsednictví trvalo půl roku, tak by se Evropská unie musela rozpadnout. A mám obavy, že k tomu přispělo právě ministerstvo zahraničí.

Jak tomu rozumět v porovnání s pochvalami například od vedení Evropské komise?

Protože my jsme se bruselským nápadům nijak nevzepřeli, čímž jsme v energetické oblasti poškodili v první řadě sami sebe. Stačí poslední jednání o energiích – místo, aby se zrušily emisní povolenky, tak se ještě zdražují, rozšiřují se i na vytápění a nikdo si neklade otázku, kdo to zaplatí a jak to lidé utáhnou?

K tomu přichází přikývnutí na Green Deal a proti industrializaci a čím se budeme živit? Charakterizoval jsem současnou Fialovu vládu příměrem k takzvanému kindermanagementu, jehož úkolem je svěřený podnik co nejvíce zadlužit, přivést ke krachu, aby se mohl lacino prodat. V tomto případě lacino prodávat naše firmy a část z nich se bude stěhovat do Spojených států amerických – i kvůli energiím.

Kde a jak strávíte poslední den v roce?

Ještě nevím. Možná budu doma v Praze anebo se pojedu podívat na chalupu.

Máte nějaké předsevzetí na příští rok?

Postoupit do druhého kola prezidentských voleb.

Jaký vzkaz máte pro české politiky do roku 2023?

Aby dbali méně na své osobní kariéry a méně poslouchali některé šílené nápady zvenčí a začali dělat, co je jejich úkolem. Pečovat o blaho svých občanů a České republiky jako státu.