Jak hodnotíte současnou situaci v české společnosti? Podle názorů mnoha komentátorů, kteří vycházejí z oficiálních statistik, narůstá frustrace z poměrně nízké životní úrovně (kromě Prahy a okolí) a lidé mají také velký strach z uprchlíků, zvláště po útocích na ženy v jiných státech západní Evropy. Někteří politikové nás pak straší Ruskem. Začínají se stále více profilovat lidé, kteří se zaníceně obracejí na východ a zas naopak i na západ. Jak se zachovat v této situaci, co byste lidem doporučila?

Různé statistiky i průzkumy jsou mediálně různě vyhodnocovány podle toho, která média komu patří. Co je nízká a co vysoká životní úroveň? Je-li Amerika už těsně pod stropem vysoké životní úrovně, tak my jsme také dost vysoko. Čína se svým HDP má léta co dohánět. O Africe pro ostych ani nemluvím. Čeho chceme víc – aut, hadrů, prachů, dovolených u moře, jídla? Víc hraní a zábavy? Televizní programy přetékající jídlem o „úrovni“ života hovoří sdostatek výmluvně, že naším bohem je břicho. Má-li se zvyšovat životní úroveň, pak spíš zkvalitňovat do hloubky, dovnitř. Kvalita, ne kvantita. A vůbec nemám na mysli bio jídlo a fit centra. To patří spíš k těm hrám. Nezaměstnanost, přestože u nás patří k nejnižším v EU, ta je a bude bolestivým problémem. Při vší statistické nezaměstnanosti, v níž všichni mají maturitu, a tudíž jako by ji neměl nikdo, přesto chybí lidé v řemeslech a čekáme na imigranty z Ukrajiny. Není to systémová chyba?

A k obavám z migrantů: Vyvolávání strachu je nejúčinnějším a nejsnazším způsobem vlády. Svazuje a umrtvuje. Kristus ví, proč říká: Nebojte se!

Jak byste vůbec zhodnotila nynější českou společnost? Je více duchovní než před rokem 1989 nebo se jen honí za materiálním bohatstvím? Vychováváme dobře naší mládež, když nám šikanuje pedagogy, často užívá drogy a nemá úctu před seniory? Jak z toho ven?

Od počátku lidstva platí, že čím víc máme, tím víc chceme. A čím víc máme, tím méně JSME. A čím lépe se my sami máme, tím víc zapomínáme pomáhat těm, kteří nemají. Je to chyba systému, nebo je to obecně lidská nedostatečnost? Nemyslím, že jsme méně duchovní než ostatní euroamerický svět. Jen nám bohužel nejde nedychtit po tom, co mají druzí, a dělit se o to, co máme my.

Mládež? Ta to má dnes horší než kdy jindy. Vedle rozpadlých rodin jim medialita světa ukrajuje z dětství i dospívání a sluchátky na uších a prsty šmejdícími po tabletech se odkrajují od reálného světa, který jim nebezpečně nahrazuje svět virtuální. Při té školní šikaně mě zarazilo, že se nikdo z ostatních studentů ve třídě paní učitelky nezastal: „A dost, vy hajzlíci, vždyť to může být vaše máma nebo babička!“ Ptám se, co z těch dětí bude, až budou v dospělosti vystaveny ještě většímu zlu? Taky „nebudou vidět“ a budou mlčet? Jsem ráda, že znám dost dětí podobných těm z „Vyššího principu mravního“. Dopustím se banální rady: Komenský a profesor Matějček by řekli: „Děti si z nás vezmou to, co na nás dospělých vidí.“ Místo nadávání na mládež pomůže funkční a fungující rodina. A neúcta ke stáří? Už ji spatřujeme u střední generace vyrůstající v komunistickém „Mládí vpřed!“ a na pohřbech bez rituálů. To je na delší dialog...

Svět je dnes chápán v klipu, rychlosti, bez rozvážení, ztišení, zastavení, přemýšlení. Kéž by místo pořadů o jídle bylo víc pořadů o naší historii a světových dějinách, aby mládež mínění kdekterého frustrovaného „internauta“ nezmátlo k pokřivenému vidění věcí světa.

Případ iráckých uprchlíků, kteří se vydali do Německa, a to nejen z ČR, ale i z Polska, vyvolal velkou pozornost veřejnosti i médií. A to zvláště potom, kdy Ministerstvo vnitra zrušilo celý humanitární projekt na přesídlení 153 iráckých křesťanů, který organizoval Nadační fond Generace 21. Čím si vysvětlujete, že se iráckým emigrantům v Česku nelíbí? Stát jim zaplatil letecký transfer, pobyt, výuku českého jazyka – a přece nejsou spokojení. Čím to může být? Využili jen naše humanitární pracovníky, anebo je styl života u nás až tak odlišný? Mluvčí Slezské diakonie Zdeněk Kašpárek ale přesto nehodnotí projekt přesídlení iráckých křesťanů jako neúspěšný, když polovina z nich v ČR přece jen zůstala, včetně těch ubytovaných na Třinecku. Jaký na to máte názor?

Mate se uprchlictví před válkou a z komunistických zemí na Západ. Zapomínáme, že to probíhalo v rámci jedné kultury a jednoho náboženství. Mexičani či Kubánci k nám by byli pořád uprchlíci v rámci křesťanské kultury i práva. Teď přicházejí lidé, pro něž je náboženství víc než stát a právo v našem evropském pojetí. A postoj k ženám je lakmusový papírek. Při vší úctě k jejich náboženství jejich mentalitu nezmění kurzy. Frustrováni, bez znalosti jazyka a práce se stanou kořistí fundamentalistů. Integrace jiné kultury a náboženství je možná obohacující jen do určitého množství imigrantů. Viz Švédsko, země sociálně imigrantům otevřená, s dnešní tvrdou zkušeností.