Ukončil jste služební poměr u policie poté, co bylo nařízeno povinné očkování. Během pandemie covidu Policie ČR zasahovala proti otevřeným restauracím a občanům bez roušek. Jak je poškozen tím, co se stalo, obraz policie? Jak řadoví příslušníci vnímali vymáhání covidových restrikcí?

Osobně si myslím, že obraz a důvěra v PČR důsledkem událostí, jež se zejména za poslední dva roky odehrály, byly podrobena velké zkoušce. Čas, možná dokonce nejbližší měsíce ukážou, jak moc důvěra v PČR utrpěla. Za dobu mé 30leté služební praxe jsem se až mockrát setkal s tím, že bylo na PČR nahlíženo jen jako na represivní složku. Pokud mohu mluvit o aktuální situaci, tak si myslím, že ani výraz represivní dostatečně nevystihuje to, jaká nevraživost, a dokonce až nesnášenlivost panuje ze strany některých občanů k příslušníkům PČR. Věřím, že lidé, kteří zažili sametovou revoluci, můžou být o to víc zděšeni z toho, že by se mohl opět vrátit režim, který tu kdysi panoval. Proto je teď více než důležité vzájemně poukázat na to, co se nyní děje, a společnými silami a vzájemným respektem se této situaci postavit jako jeden člověk.

Úcta a vzájemný respekt mezi policií a veřejností by měly být nepostradatelným prvkem vzájemného vnímání, který se nesmí nikdy mezi těmito dvěma subjekty vytratit.

Jak řadoví příslušníci vnímali vymáhání covidových restrikcí?

Je vždy na konkrétním policistovi, jak se k dané situaci, danému opatření, pokud budeme mluvit o covidových restrikcích, postaví. Samozřejmě, že jsou dána nějaká doporučení, metodiky, které by měly reagovat na jednotlivé restrikce – opatření nařízená v tu dobu ze strany Ministerstva zdravotnictví. Vymáhání restrikcí musíme vnímat velmi individuálně. Domnívám se, že každý příslušník PČR vnímal dobu covidismu svým způsobem a každý policista tak v rámci vymáhání daných restrikcí i vystupoval tak, jak uznal dle jeho nejlepšího svědomí a vědomí, samozřejmě s přihlédnutím na zákonnost a dodržování všech zákonných norem, které jsou pro práci policisty stěžejní. V době covidu jsme byli svědky toho, jak v médiích propírali zákroky některých policistů proti lidem, jež nedodržovali nařízená opatření. Setkali jsme se s různými názory, veřejnost se nám opět rozdělila na dva tábory tak, jak je tomu zvykem. První polovina zákrok policistů obhajovala, druhá byla zásadně proti zákroku policistů.

Pokud někdo nemá nasazenou roušku tam, kde ji dle nařízení má mít, je třeba řešit daný problém s rozvahou, racionálně, uvážlivě, lidsky a dokázat umět rozlišit tzv. společenskou škodlivost samotného jednání.

Po začátku války na Ukrajině policie vyhledávala na internetu i jinde projevy souhlasu s Putinovou invazí. Řeší se též zločiny „vyjadřování nenávisti“. Je toto její úkol?

Dovolte mi citovat ze zákona – „Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony“.  Ze zákona je tedy úkolem Policie sloužit veřejnosti, chránit bezpečnost a veřejný pořádek, konat úkoly podle trestního řádu a předcházet trestné činnosti. Pokud tedy zákonodárce definoval jako trestný čin podle § 356 trestního zákoníku Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, a Ústavní soud doplnil potřebu potírat nenávistné projevy, pak má Policie České republiky ze zákona povinnost toto řešit. Na druhou stranu policie nemá být cenzorským úřadem a cenzura je dle zákona nepřípustná. Celé je to tedy o nalezení hranice, co je ještě svobodné vyjádření názoru a co již překročilo hranici zákona. Já osobně nesouhlasím se současným výkladem ÚS i zákonnou úpravou a jedním z důvodů mé kandidatury je pokusit se změnit zákon tak, aby byla posílena svoboda slova a názoru.