Je to pár dnů, co Evropský parlament jednal ohledně údajného střetu zájmů v souvislosti s premiérem Andrejem Babišem a dotacemi. Co říkáte na usnesení o pozastavení dotací pro Agrofert, dokud se údajný střet zájmů nevyřeší a co si o celé kauze myslíte?

Já jsem byla od začátku kritikem toho, abychom tuto věc vytahovali v tuto chvíli, to znamená v prosinci 2018, v Evropském parlamentu. Evropský parlament, vzhledem k tomu, že neexistuje žádné relevantní usnesení Evropské komise, tak v podstatě v té věci nemá jak zasáhnout. Až nám Evropská komise řekne, zda pan premiér pochybil, případně jaké nápravné kroky se musí učinit, tak potom bude určitě vůle Evropského parlamentu projednávat to znovu. Takže to nebylo naposledy, co jsme měli Českou republiku, ne pana premiéra Babiše, neboť to usnesení bylo o České republice, na paškále. Podle mne to tedy bylo předčasné a zbytečné. A trošku mě mrzí, že si kolegové, kteří to vlastně dostali do Evropského parlamentu, vůbec neuvědomují, že se v tuto chvíli vyjednávají tak důležité věci pro Českou republiku, jako je například víceletý finanční rámec a řada dalších oblastí, kde nám končí jednání v trialozích. A ono to samozřejmě není nikdy dobré, když vaši zemi propírají na plénu Evropského parlamentu.

Andrej Babiš se také v médiích vyjádřil, že – ne on, ale opozice poškozuje pověst České republiky…

Andrej Babiš ví od 2. srpna, jak vypadá nařízení, to znamená přímo platný dokument Evropské komise. To, že byly pozastaveny platby z Evropské komise, není nic nového. Bylo mi jasné, že se to stane okamžitě, když tam přišly ty první dopisy z Transparency International. Toto Evropská komise udělá kdykoliv, když přijde nějaká pochybnost o nějaké dotaci. Prostě, ona ty platby pozastaví, vyšetří to a potom rozhodne, zda je proplatí, či nikoliv. Já bych tedy očekávala, že pan premiér si ty věci vyřeší, tak aby to bylo v souladu s nařízením Evropské unie. Z druhé strany musím říct, že v tomto případě, v rámci Evropského parlamentu, to k žádnému, tak jak jeho oponenti chtěli, pro ně pozitivnímu výsledku nevedlo. Protože prostě Evropský parlament nemá v tuto chvíli žádnou kompetenci. A to, že se tam omílala Česká republika, jejíž název byl už i v tom programu „Střet zájmů a ochrana rozpočtu EU v České republice“ rozhodně není dobré ve chvíli, kdy vyjednáváme takto strategické dokumenty, o kterých jsem mluvila.

Ono se dokonce začalo spekulovat o tom, jestli se náhodou pozastavení těch dotací netýká celé České republiky, což bylo pak vyvráceno. Ale… nebude to stejně pro Českou republiku tak trochu problém? Ať už by se jednalo třeba o větší ostražitost, možná i neochotu, co se týká schvalování dotací?

Určitě. Pravdou je, že nejsme jediný stát, kde se něco takového prověřuje. To se samozřejmě děje v řadě států. Není to jen náš problém. To nařízení začalo platit v srpnu, řada států teď tedy hledá řešení, jak se s ním vypořádat. Ale pan komisař Oettinger nám to řekl zcela jasně, že nám v lednu poběží audity. Slyšela jsem dokonce, jak paní ministryně financí v jednom rozhovoru uvedla, že přijede audit na hlavní město Prahu. Takže, to víte, že se na nás teď extrémně zaměří. Ale dobře, jsou to účelně vynaložené prostředky. My je dostáváme, máme umět je vyúčtovávat, máme umět je proplatit. A pokud tam budou chyby, tak primárně budou na těch, kteří ty dotace schvalují. To znamená na české státní správě, která je zodpovědná za to, kdyby k těm pochybením došlo. A to, že to samozřejmě bude znamenat daleko větší prověřování úplně všeho, co přijde z České republiky, ano, to bezpochyby bude. A my bychom se v jejich případě nechovali jinak.