Volební výsledky v USA ukazují, že Trump nejen získal zpět některé klíčové státy, které minule ztratil, ale oproti roku 2020 posílil prakticky všude. Je to jenom volební výkyv popularity, nebo se zde rýsuje nějaký hlubší posun voličských nálad?

Trumpův volební úspěch je tak výrazný, že nemůže jít o pouhý výkyv popularity. Obdobně jako v jiných západních zemích pociťují Spojené státy americké hlubokou krizi politických a ekonomických elit, které se ve vedení státu a korporací zoufale neosvědčují. Přestala fungovat meritokracie a do vrcholných funkcí jsou selektováni jedinci nikoliv na základě svých schopností a pracovní etiky, ale konformity a loajality vůči globální finanční oligarchii a militarismu vojensko průmyslového komplexu.

Milovan Djilas nebo James Burnham se mýlili, když varovali před diktaturou kompetentních manažerů. Ve skutečnosti západní společnost ovládají intelektuálně omezení jedinci, absolventi „prestižních“ škol, hluboce nevzdělaní, ale o to více arogantní a elitářští.

Kamala Harris je ztělesněním uvedeného typu lidí až na pomezí karikatury. To, čeho jsme byli svědky ve Spojených státech amerických, byla spontánní vzpoura jdoucí napříč společenskými vrstvami vůči do očí bijícímu selhání a nekompetentnosti liberální oligarchie. Je to však pouze počátek dlouhého zápasu, na němž závisí osud západní civilizace.

Za Baracka Obamy existovala vize jakési „koalice menšin“, které měly vždy volit kandidáty progresivních témat a multikulturní společnosti a tím jim zajišťovat vítězství. Podle letošních výsledků se zdá, že to neplatí a že mnoho amerických menšin se naopak přiklání k Trumpovi. Již z dřívějška je to pozorovatelné u Hispánců a částečně Afroameričanů, nyní se zdá, že jej masově podpořili i muslimové. Lze to považovat za obecnější signál, který může strany „liberální demokracie“ potkat i jinde ve světě?

Ve Spojených státech amerických, Velké Británii a dalších západních zemích se rozrůstají oblasti bezvýchodné chudoby, které byly ještě nedávno nemyslitelné. V deltě Mississippi, Západní Virginii nebo ve městech severní Anglie se setkáme s otřesnou bídou známou dříve pouze z třetího světa. Jejími oběťmi jsou často etnické menšiny, které dospívají k závěru, že je před ztrátou důstojných životních podmínek agenda kulturního liberalismu neochrání.

Deindustrializace a existenční nejistota se tak obrací proti ideologii multikulturalismu, genderismu a LGBT přežívající ve věži ze slonoviny akademických institucí, liberálních think tanků a neziskových organizací privilegovaných skupin. Do západní společnosti se pomalu, ale jistě vrací třídní boj, a to bude znamenat konec liberální demokracie a její ideologického programu.