Uplynulo už víc než půl roku od počátku uprchlického exodu, který se začal bezprostředně dotýkat  i Česka. Obrovský příliv imigrantů do Evropy ale zatím neustává. Změnil se postupem času váš názor na tuto velmi závažnou situaci?  Stále nesouhlasíte s direktivním stanovením uprchlických kvót a zastáváte svůj původní názor, že arabské státy z Blízkého východu by neměly zneužívat sociální systémy vyspělých evropských zemí, ale mohly by si vybudovat ty své?

I když jsem si vysloužil kritiku od takzvané mladé levice, pořád se domnívám, že masový příliv migrantů nemůže evropský sociální systém ustát. Celý ten cirkus s migranty považuji za velké pokrytectví. Ve světě živoří několik miliard lidí, kteří přežívají ze dne na den. Nikomu v bohatých zemích to nevadí, prakticky nic se proti tomu nedělá. Ruce lomíme jenom nad těmi, kteří si za pár tisíc eur mohli dovolit nechat se mafií přepravit do Evropy. Opustili ty, kteří jsou na tom skutečně bídně, a dovolávají se naší solidarity. Proč oni nejsou solidární se skutečně chudými, starými a nemocnými, kteří zůstali doma?
Tuhle vynucenou solidaritu stejně zaplatí chudší část evropské populace. Každoročně si ti skutečně bohatí, díky daňovým únikům, ulijí v daňových rájích zhruba jeden bilion, tedy tisíc miliard eur. Myslíte, že díky imigrantům začnou daně platit? Proč oni nejsou solidární s těmi, kdo daně platí? A proč politici typu paní Merkelové anebo Junckera, kteří mají plná ústa solidarity, nepřitlačí na ty, kteří si těch tisíc miliard eur každoročně docela nesolidárně pro sebe schovají?

Když jsem se bavil před více než měsícem s europoslancem Evženem Tošenovským (ODS), řekl mi, že státy Visegrádu jsou ve svém odporu k přijímání uprchlíků víceméně osamocené až na menší výjimky. Nezměnila se už tato situace? Jak reagují zástupci jiných států než z Německa a Francie na neutuchající příval migrantů?

Europoslanec Tošenovský v tom měl naprostou pravdu. Na jedné straně jsou Italové, Řekové, Němci či Švédové, kteří chtějí nápor migrantů do svých zemí utlumit a rozprostřít je po celé Evropě. Na druhé straně jsou Britové a Dánové, kteří mají své výjimky, proto jsou potichu a nechají ty ostatní o celoevropské solidaritě zvesela mluvit. Proto zůstávají země Visegrádu zatím osamocené. Doufám, že se situace změní, až se Angela Merkelová pokusí prosadit trvalý mechanismus přerozdělování běženců. Ti chytřejší potom pochopí, že to ohrozí i je. V tom okamžiku totiž přestanou Italové a Řekové své hranice úplně hlídat, protože budou vědět, že nově příchozí budou od nich automaticky převážet do ostatních zemí. Pevně věřím, že v tomto okamžiku se k zemím Visegrádu připojí i země další.

Může mít uprchlická krize i dopad na pozastavení evropských dotací pro východoevropské státy? Nemyslím tím sankce vůči zemím Visegrádu za jejich odpor, ale bohatší země EU prostě na to už nebudou mít finance.

Situace se může vyhrotit nepředvídatelnými způsoby. Pozastavení těch tzv. dotací by ovšem znamenalo, že země, které o ně přijdou, mohou reagovat tím, že přestanou platit své příspěvky do centrální evropské kasy, ze které se vše přerozděluje. To by Evropu v její dnešní podobě zcela rozložilo.

Jak se díváte na aktivity některých českých podnikatelů, kteří si podle slov ministra financí Babiše zprostředkovávají nábory zahraničních dělníků, např. z Mongolska, Ukrajiny a Rumunska? Pokud budeme z EU přinuceni přijímat uprchlíky, nebylo by lepším řešením využít právě migranty, aby nezneužívali český sociální systém? Mezi nimi bývá vždy větší počet mladých, silných mužů a také mnohdy vzdělaných, kteří by mohli případnou rekvalifikaci zvládnout. Stejně tak jako například Řekové, kteří přišli v 50. letech minulého století do Československa. 

Nevěřím v příchod většího množství vzdělaných migrantů. Už desítky let máme problémy s tím, aby naše vysoké školy formovaly vysoce kvalifikované absolventy, kteří budou ideální pro rychle se měnící požadavky trhu práce. Nevidím jediný důvod, proč si myslet, že takové absolventy chrlí syrské, irácké a afghánské vysoké školy. Argumenty o tom, že migranti zachrání náš trh práce, považuji za vysoce účelové. Pokud by to byla pravda, pak by to přece znamenalo, že bez vypuknutí občanských válek v Africe a na Blízkém východě by náš trh práce zkolaboval. To by bylo hodně nelichotivé vysvědčení pro politiky, kteří se už 26 let zaklínají, že pro nás budují prosperitu.

Většina politiků se u nás nyní holedbá nízkou nezaměstnaností a růstem ekonomiky. Nicméně ve většině českých krajů, kromě Prahy a okolí, je životní úroveň značné části obyvatel stále dost nízká v porovnání s našimi západními sousedy. Nedosahuje ani úrovně jaká panuje například v Itálii či Španělsku. Český důchodce má stále daleko hlouběji do kapsy než třeba ten řecký. Nakonec ani většina těch uprchlíků u nás nechce zůstat, protože by si ekonomicky příliš nepolepšili.  Jaká by mohla být cesta ke změně, jestli vůbec u nás existuje?

Naše efektivita práce je někde na 70 procentech německé a průměrné platy jsou zhruba na čtvrtině těch německých. Pokud by se ten obrovský rozdíl snížil, zahraniční firmy po vyčerpání daňových prázdnin od nás ihned odejdou někam, kde mají mzdy ještě nižší. Jak to chcete změnit, když jsme se stali montovnou pro Německo, když naše doly se dostaly do rukou různých Bakalů a 98 procent bankovnictví je v cizích rukou? Zbavili jsme se námořnictva a teď se zbavujeme zbytku civilního letectva, naše síť velkoobchodů byla vytlačena cizími supermarkety, a to, co zbylo, jsme věnovali církvím. Dát recept na prosperitu v rozdané a rozkradené zemi – to by bylo nepochybně na Nobelovu cenu v oblasti kouzelnictví.

Co udělat proto, aby se v ČR stále více nerozevíraly „nůžky“ mezi desíti procenty úspěšných a veleúspěšných a zbytkem republiky? Proč jsme se v České republice stále nedostali na úroveň mezd před bankovní krizí z roku 2009, když v jiných srovnatelných státech se to už podařilo? Není zarážející nebo spíše ostuda, že teprve v minulých měsících vzrostla minimální mzda u nás na necelých 10 tisíc měsíčně? Česko se tak řadí v tomto ukazateli až na chvost Evropy…   

Kromě důvodů, které jsem už uvedl, se u nás projevují tendence, které od přelomu 70. a 80. let minulého století platí pro všechny tzv. ekonomicky vyspělé země. Nůžky mezi hrstkou superbohatých a zbytkem společnosti se rozevírají bezprecedentním tempem. Na bankovní krizi vydělaly banky, zaplatil to zbytek obyvatelstva. Tlaky na snižování těch nejnižších mezd působí také ve všech jiných zemích. Bude zajímavé sledovat,  jak tyto tlaky zesílí právě v důsledku vlny migrantů. Mohou pomoci snížit mzdu v těch odvětvích, která nelze vyvézt do zemí s nižšími mzdami. Už to, že se o těchto otázkách v médiích  prakticky nic nedozvíme, by mohlo nasvědčovat, že někde tady bude třeba hledat pravdu.

Jan Štěpán