Předčasné slovenské volby vyhrál Robert Fico a jeho Směr, což překvapilo liberální demokracii v České republice. Místní obyvatelé zřejmě předpokládají zvýšení životní úrovně, zároveň víme, že mají euro, jsou součástí NATO a Evropské unie. Co s tím?

NATO a Evropská unie jsou organizace, do kterých se v prostoru důležitém z hlediska geopolitického vstoupit musí, vystoupit z nich však fakticky nelze. Střední Evropa neprošla změnou režimu proto, aby zůstala natrvalo bez amerických vojenských základen a neposloužila jako zajímavé teritorium pro velké banky a nadnárodní korporace. S tím se víceméně počítalo. Předpokládalo se však, že odměnou za to bude trvalé zvyšování prosperity a vzestupný trend životní úrovně tak, jak ho zažívala západní Evropa dobrých třicet let po druhé světové válce. Naše smůla je v tom, že jsme vstoupili do svobodného světa zrovna v době, kdy finanční a vojenské zájmy elit sice přetrvávají, jejich zájem na růst životní úrovně populace se však vytratil. Jak a proč k tomu došlo, popsal už před deseti lety německý badatel Wolfgang Streeck v knize nazvané Kupování času. Tipuji, že do češtiny a do slovenštiny nebude nikdy přeložena.

Čistě sociologicky, pokud uvažujeme v rovině, že nás nezajímá vrstva těch nejbohatších, protože jí prostě nikdo nebude rozumět, jaký předpokládáte vývoj na Slovensku?

Vrstva nejbohatších nás nemusí zajímat proto, že na Slovensku ani v Česku prostě nevznikla. Máme pár miliardářů, ti ale nehrají z hlediska sociální struktury žádnou roli. Stovky miliard zisků odtékají ročně z Česka i Slovenska do ciziny, kde posilují pozice německých, rakouských, nizozemských či francouzských horních vrstev. Naše střední vrstvy paběrkují z toho, co zbude, a ještě se skládají na sociální zabezpečení nižších příjmových vrstev, protože nikdo nedonutí cizí banky a firmy, aby přispěly taky. Kvůli tomu k nám přece nešly.
Jak vidíme právě ve srovnání se Slovenskem, je přitom úplně jedno, jestli hospodářsky exploatovaná země používá euro, anebo svou vlastní měnu. Přechod na euro pro Slováky znamená hlavně to, že nosí po kapsách více drobných než my. 

Slovenské střední vrstvy, jak si se situací poradí? U nás už se o ničem takovém vlastně ani nedá hovořit, nebo ano?

Téma středních vrstev je docela zajímavé. Zhruba před dvěma měsíci vyšel u nás na jistém serveru článek s neuvěřitelným názvem Patříte do střední třídy? Potom vás drahota neohrozí. Jeho autor se odvolával na vcelku standardní vymezení, podle něhož patří do středních vrstev domácnosti s čistým měsíčním příjmem v rozmezí 75 % až 200 % příjmového mediánu. S překvapením zjistil, že v Německu spadá do tohoto pásma pouze 63 % domácností, zatímco u nás plných 69 %. Z toho vyvodil, že v Česku je vyšší podíl populace než v Německu odolný vůči zdražování. Na Slovensku by došel k podobně překvapivým výsledkům. Kupodivu autora nenapadlo položit si otázku, jak je možné, že máme střední vrstvy masivnější (a podíl dolních příjmových vrstev nižší) než v Německu, i když naše mzdy jsou v poměru k jejich jen zhruba třetinové. Vtip je v tom, že zmíněné kritérium vypovídá o míře rozptylu příjmů domácností, nikoliv o stupni jejich blahobytu. A už vůbec ne o jejich odolnosti vůči zdražování. Takhle vznikají dezinformace. U provládního serveru to však nevadí.