Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Slavíte v těchto dnech významné životní jubileum – 75 let, máte za sebou velmi bohatý, pestrý tvůrčí život a nezahálíte ani dnes. Když se ohlédnete, na co nejvíc a nejraději vzpomínáte? A je něco, čeho byste ještě chtěl dosáhnout?

Na svoji práci tímto způsobem nevzpomínám. Připadá mi přirozené pracovat a spíše ve své práci vidím problémy než klady. Pokud se něco podaří, považuji to za normální, nechci dosáhnout něčeho speciálního, ale prostě pokračovat, abych jednou před odchodem do neznáma, když se ohlédnu zpátky, se nemusel stydět.

Vždycky jste nade vše cenil svobodu a nezávislost, byl jste kvůli tomu za minulého režimu mnohokrát zadržen policií a vězněn, byl jste evidován za totality jako nepřítel státu. Co říkáte tomu, že si dnes lidé svobody a demokracie neváží, když někteří dokonce s nostalgií vzpomínají na minulost?

Všemi, kteří s nostalgií vzpomínají na minulost, opovrhuji. Nevadilo mi, že nebyly pomeranče, nebo se stály fronty (já jsem ve frontě nikdy nestál, poněvadž jsem to nepovažoval za nutné něco získávat), ale strašně mi vadilo, že komunisté brali lidem důstojnost. Nedovolili jim žít vlastní život. Bylo to hluboké ponížení, ze kterého, jak je vidět, se naše společnost dosud nevzpamatovala. Komunismus tak, jak jsme ho znali my, umřel, ale neokomunistické myšlenky bují dnes silně a nejen u nás.

I když jste nikdy nebyl profesionálním politikem, vždycky jste se do politiky aktivně zapojoval, glosoval ji a mnohdy jste svými názory vyvolával i ostrou kritiku svých odpůrců. Hodně kritiků jste měl i mezi umělci. Čím to podle vás je, že vyvoláváte takové emoce?

Říkám, co si myslím, a je mi jedno, jestli tento názor zastávám sám, nebo zda je názorem obecným. Neprezentuji se účelově a nebojím se být v opozici i jako jediný. I když jsem celý život snil o pospolité společnosti, zůstal jsem osamělým běžcem. Nejsem bezohledný a snažím se vnímat všechny názory, které jsou kolem mne, ale když dospěji k tomu, že se to příčí mým zásadám a zkušenostem, a když se o tom všemi způsoby přesvědčím, nic mě nedonutí k tomu, abych tento postoj měnil nebo skrýval.

Za pár týdnů to budou dva roky, co na Úřad vlády, Ministerstvo obrany, pražský magistrát a do bytů a kanceláří tzv. kmotrů vtrhly stovky policistů kvůli údajnému propojení politiky a kmotrů, což mělo za následek pád Nečasovy vlády, předčasné volby a nástup populistických hnutí k moci. Dnes se Ministerstvo spravedlnosti omlouvá exposlancům ODS a odškodní je za nezákonnou vazbu. Jsou výsledky vyšetřování podle vás adekvátní tomu obrovskému nasazení policistů a výrokům o politice prorostlé korupcí?

Považoval jsem a považuji celou akci kolem Nečasovy vlády za velmi účelovou a lidsky odpornou. Státní zástupci a další aktivní aktéři by měli ve svých funkcích neprodleně skončit. Je to velké nebezpečí pro demokracii. Zásadně to narušuje pocit bezpečí, na kterém stojí každá svobodná společnost.

Někteří politici nazývají akci policie a olomouckých žalobců v tzv. kauze Nagyová za státní puč. Souhlasíte s tímto názorem, když se většina vážných podezření nepotvrdila?

V podstatě ano.

Co říkáte jako pravicově zaměřený člověk na činnost současné vlády, především na obrovský střet zájmů v osobě vicepremiéra, ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše vzhledem k jeho politické činnosti, podnikatelským aktivitám a vlastnictví médií?

Považuji současnou vládu za nejhorší v polistopadové historii.

To, že nám vládne bývalý komunista zapletený s tehdejší Státní bezpečností a rychle vykvašený oligarcha, považuji za tragédii naší společnosti.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka ovšem prohlásil, že chce čelit oligarchizaci politiky. Věříte mu vzhledem ke koaliční spolupráci s hnutím ANO Andreje Babiše ve vládě?

Bohuslav Sobotka je velmi šťasten, že je předsedou vlády a dělá všechno, aby jím zůstal. Jeho slovní výpady proti Babišovské vládě jsou jen předstíráním nesouhlasu. Ve skutečnosti je loutkou v Babišových rukou.

Andrej Babiš stále patří mezi nejpopulárnější politiky, jeho hnutí by dnes vyhrálo volby a on by se stal premiérem. Naopak pravice je v troskách. Jste optimista, pokud jde o budoucnost české politiky, když vidíte, kde jsme se ocitli 25 let od pádu totality? Máme vládu, kterou si zasloužíme?

To, že Andrej Babiš je populární v české společnosti, považuji za tragédii. Za ostudu. Asi proto si jeho vládu zasloužíme.

Já samozřejmě vyznávám názory, které se dají nazvat pravicovými, i když nejsem a nebyl jsem v žádné politické straně, a proto si přeji pravicovou vládu, ale současné tzv. pravicové strany nejsou pravicové dost, a hlavně se neumí spojit. Je v nich příliš mnoho ambiciózních politiků, kteří se spojí s kýmkoliv, jen aby se dostali ke korytu. Tím nemyslím jen koryto finanční, ale i koryto naplněné mocí, poněvadž pocit moci některé lidi fascinuje.

V poslední době se v Česku střetli odpůrci a zastánci ruské politiky, což se projevilo i v kritice průjezdu kolony amerických jednotek přes naše území. Jak jste vnímal, že nakonec kritici v čele s exsenátorem Jiřím Vyvadilem neuspěli a že Češi nadšeně vítali spojence z NATO? O čem to podle vás vypovídá?

Můj názor na problém kolem Ukrajiny se zásadně liší od názoru EU a USA, alespoň podle toho, co se o tom dozvídám z médií. To, že lidé vítali americkou armádu, je ještě opožděná reakce na komunistickou propagandu, kdy nás ve 2. světové válce nesměli osvobozovat Američané a v r. 1968 nás přijeli zachránit Rusové. Folklór vítání amerických vojáků beru jako pouť na Svatou Horu. Sám jsem se byl podívat na americké Humwees, poněvadž jednoho takového veterána mám. U nás je velká móda hrát si na vojáky a tyhle přerostlé děti se především šly podívat na vojenské hračky.

Nepovažujete za podivné, že část české společnosti přes dvacetiletou zkušenost z okupace Československa Sovětským svazem, i po ruské anexi Krymu a ruské pomoci separatistům na Ukrajině podporuje autoritativní, a podle mnohých imperialistickou politiku ruského prezidenta Vladimira Putina? A že mezi ně patří i prezident Miloš Zeman, který až po velké kritice odvolal svoji účast na vojenské přehlídce v Moskvě, kde by stál na tribuně vedle korejského prezidenta Kim Čong-una a jemu podobných?

Vedl jsem protestní akci proti okupaci spřátelenými armádami v srpnu 1968 v Mariánských Lázních a vnímal jsem ji jako velkou nespravedlnost. Dnes jsme někde jinde. Rusko se potýká s podobnými problémy jako my, hledá nějakou novou podobu a u tak velké země s totalitní minulostí všeho typu (od cara přes Stalina k Brežněvovi apod.) je to zvlášť obtížné. Proto nelze na Rusko pohlížet jako na Sovětský Svaz. To je jako kdyby Českou republiku považovali stále za socialistickou. Vím, že situace v Rusku je velmi komplikovaná, a nemyslím si, že to Putin má jednoduché. Na jedné straně musí naplňovat touhu po silném vůdci, kterého si Rusové, patrně v rámci dějinných souvislostí, stále přejí, na straně druhé musí naplnit základní principy demokracie a jako demokrat se prezentovat na světové scéně. To, že Rusové nechtějí připustit, aby se NATO natlačilo až na jejich hranice, je pochopitelné. Představte si v podobné situaci Američany.

Miloš Zeman je po polovině svého prezidentského mandátu, ale už se začíná hovořit o jeho možném nástupci. Objevují se jména případných kandidátů jako Zdeněk Škromach, Tomáš Halík. Koho byste rád viděl na Pražském hradě vy? Máte svého favorita?

V minulých volbách jsem žádného favorita neměl, a to ani v prvním kole. Představa Škromacha a Halíka na Hradě, přestože oba znám, mě děsí. Abych řekl pravdu, nemám žádného favorita. Navíc, být dnes prezidentem je velmi komplikované. Vlády si přejí, aby to byla loutka, lid si přeje, aby to byl světec a komik zároveň, a nikdo neví, jak by měl český prezident vlastně fungovat.

V minulosti jste byl členem Rady České televize. Jak se dnes díváte na kritiku veřejnoprávní televize? Je podle vás oprávněná, nebo jde hlavně o snahu politiků získat vliv nad veřejnoprávními médii, a je skutečně ohrožena nezávislost médií v Česku? A jak tomu případně čelit?

Dá se tomu čelit jednoduše. Zrušit ji. Nenabízí nám o nic kvalitnější programy než ostatní televize a má k dispozici 8 miliard. ČT založila i program Art, který má být o umění, ale toho je tam opravdu jako šafránu. Je to spíše výsměch než art.