V těchto dnech uplynulo 25 let od sametové revoluce. Jak jste vnímal oslavy výročí, které se v Praze projevily především protestem proti prezidentovi Miloši Zemanovi?

Předesílám, že jsem při prezidentských volbách nevolil ani v prvním, ani v druhém kole, poněvadž jsem neměl kandidáta, kterého bych chtěl vidět v čele státu. Souboj Schwarzenberg-Zeman rozdělil národ téměř do bratrovražedného boje. Tentokrát mně však připadalo, že protesty proti Zemanovi nebyly jen z Karlova tábora, ale že se na něho naštvala spousta lidí pro jeho zbytečnou hrubost. Když vstoupil Zeman před mnoha lety do politiky, už tehdy jsem protestoval proti jeho plebejskosti. Dnes se ta plebejskost prohloubila až do hrubiánství. Myslím, že se protesty k oslavě 17. listopadu hodily.

Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, Cyril Höschl, Tomáš Ježek, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE.

Co je podle vás větší mezinárodní ostuda, chování české hlavy státu a její zahraničně politická orientace, nebo projevy nesouhlasu demonstrujících na oficiální oslavě před zraky několika prezidentů sousedních států, z nichž jeden dokonce dostal místo Miloše Zemana vajíčkem?

Na to jsem již odpověděl. Jsem docela spokojen, že zahraniční prezidenti viděli, že nejsme jen stádo ovcí, jak se často prezentujeme.

Jak jste tento významný den – 17. listopad, který se stal státním svátkem, oslavil? Je podle vás dnes důvod k oslavám?

Já jsem ho neslavil nijak. Nepovažuji ho za nic víc než jen za symbol. Souhlasím s tím, že studentská revolta byla jen jednou z akcí na již de facto ztroskotaném režimu. Myslím, že komunismus už neměl sílu vzdorovat, jinak by to dopadlo odlišně. Jsem pro oslavy, poněvadž si přitom můžeme připomenout, jak dementní byl komunistický totalitní režim.

Na co nejvíc vzpomínáte v souvislosti s pádem totality? Jak jste žil před listopadem 1989 a po něm? A splnil listopad 1989 vaše očekávání?

Žil jsem úplně jinak. Byl jsem od roku 1966 nepřítelem státu a nemohl jsem se veřejně přihlásit k vlastní práci. Bolševici mě nepřipustili k ničemu, možná, že se mě i trochu báli. Nemyslím si, že se lidé s nabytou svobodou nějak zvlášť změnili. U mnoha z nich naopak vyplulo napovrch to, co v nich totalita dusila. Teď se smím svobodně postavit tam, kde stát chci, a to je obrovské privilegium. Opovrhuji všemi, kteří byť jen kouskem mysli volají po návratu totality.

Kdo podle vás nejvíc ovlivnil polistopadový vývoj?

Negativně ho ovlivnil Václav Havel svým Rudolfinským projevem. Pozitivně Václav Klaus svými neměnnými postoji.

Došlo podle vás za uplynulých 25 let k nějakým výrazným chybám? Mělo se něco udělat jinak nebo lépe?

Došlo k milionům chyb, ale to je při budování nového systému samozřejmé. Navíc svoboda je obtížná, plná rizik. Každý je dnes „po bitvě králem“. Chybí nám pokora a také jsme jako společnost trochu líní.