Na prezidenta republiky je v Parlamentu projednávána ústavní žaloba. Když si vezmeme ty skutky, které senátor Láska jako její autor sepsal, má podle vás šanci obstát?

Tak o tom samozřejmě rozhodne Ústavní soud, pokud tedy bude vůbec podána. Jen bych k tomu chtěl říct, že okamžitě poté, co byl prezident Zeman podruhé v přímé volbě zvolen, se objevila petice směřovaná senátorům s velmi podobnými požadavky.

Takže já bych to popsal spíš jako snahu té skupiny, která se ve volbách ukázala jako menší, aby když se jí nepodařilo zvítězit ve volbách, tak aby prezidenta odstranila z jeho funkce. Samotný návrh žaloby vypadá tak, že je to spíše spor politických koncepcí než spor o neplnění Ústavy. Lze to doložit zejména na tom, že skutky, které jsou prezidentovi vytýkány, činili i předcházející prezidenti a za protiústavní delikt se to u nich nepovažovalo.

Obecně je třeba říci, že pro interpretaci Ústavy je v každém systému klíčový ten první prezident, který po nějakém politickém převratu úřaduje. Platilo to za první republiky u Masaryka, platilo to víceméně i po převratu v roce 1948 u Klementa Gottwalda, a platí to plně u toho, co po roce 1989 uplatňoval Václav Havel.

Takže je to pokračování v trendu výkonu prezidentské funkce, který nastolil Václav Havel?

Ano, zcela určitě. A je to možné doložit na jednotlivých skutcích.

Pojďme se zaměřit na institut ústavní žaloby, kterému prezident Zeman nyní čelí. Kdybychom to vzali od samého počátku, od vzniku Ústavy v roce 1992, myslíte si, že tato pojistka je v české Ústavě, když uvážíme její celkovou koncepci, vhodná?

A tak to určitě ano. V ústavách taková pojistka bývá. Dokonce v první československé ústavě z roku 1920 se vztahovala nejen na prezidenta, ale i na ministry. Takže i ministři mohli být voláni k ústavní odpovědnosti za špatný výkon úřadu, i když se to nakonec v praxi nikdy neuplatnilo.

Jak to jde dohromady s tím, že prezident je podle Ústavy z výkonu funkce neodpovědný? Není to trochu rozpor?

Ne, naopak. Je třeba, aby za pravomoci, které jsou v Ústavě vymezeny, někdo odpovídal. V případě pravomocí podle článku 63 nese odpovědnost vláda, respektive příslušný ministr. To odpovídá parlamentnímu systému.

Já jsem si tento týden přečetl v Právu názor publicisty Žáka, který je jinak přemýšlivý, ale tady tvrdil, že ministři nepotřebují být kvalifikovaní, že na to mají náměstky. Ale to je zásadní omyl, protože kdyby nebyli kvalifikovaní, tak jak mohou odpovídat za to rozhodnutí podle čl. 63, které spolupodepisují? Teď se to řeší třeba u soudu s bývalou ministryní obrany Parkanovou. Takže požadavek, aby ministři věci rozuměli, je zcela namístě, aby mohli odpovídat za to, co podepisují. A to se týká i současných diskusí o ministru kultury.

Institut ústavní žaloby prošel podstatnou proměnou v roce 2013, když byl rozšířen okruh deliktů, za které může být prezident stíhán. Kromě deliktu velezrady, který tam byl od počátku, byl přidán delikt „hrubé porušení Ústavy“. Jak moc toto výrazné rozšíření podle vás změnilo povahu toho institutu?

Je třeba to číst tak, že jestliže ty skutky podléhají stejné sankci, tak by také měly být obdobného významu a závažnosti. Takže jestli bylo to „hrubé porušení Ústavy“ umístěno do jednoho ústavního článku vedle velezrady, tak by také mělo být posuzováno obdobným způsobem jako velezrada.

Nebylo to v novele Ústavy z roku 2013 napsané příliš „gumově“? Velezrada je v onom článku velmi přesně popsána, zatímco onen nový delikt prakticky vůbec.

Určitě je to velmi „kaučukové“ ustanovení. A proto, aby nebylo „kaučukové“, tak jej musíme nějak interpretovat. A právě pro tu interpretaci je klíčovým východiskem porovnání s tou velezradou.

A ještě s tím souvisí další věc. Senát tu žaluje skutky, které se staly ještě před účinností té novely.

A také před obnovením prezidentského mandátu. A k tomu je třeba říci, že volby vždy znovu legitimizují volenou funkci. Suverénem je lid, a pokud se rozhodne, že chce znovu prezidenta, který doposud funkci vykonával určitým způsobem, který byl v době volby znám, tak nemůže být zpětně zbaven funkce. Protože to skutečně je zpětná působnost, která je nepřípustná.

Tento argument už v debatě zazněl. Ale někteří senátoři a někteří právníci jej kritizovali, že to tak není a že i skutky z prvního období prezidenta Zemana žalovat lze, protože odpovědnost obnovením mandátu nezaniká…

Já myslím, že zaniká. Vždycky to tak v právu bylo. Ale upozornil bych ještě na jednu věc. V publicistice řada právníků i dalších lidí vystupuje z pozice nezávislých expertů, kteří objektivně komentují nějakou ústavněprávní situaci. Ale často to jsou lidé, kteří figurovali ve volebních štábech prezidentových protikandidátů. Takže oni nevyjadřují nezávislé právnické stanovisko, oni vyjadřují stanoviska, se kterými byli součástí volebních štábů.

Ono až tak nejde o to, na jaké katedře nebo v jakém ústavu člověk právě sedí. Jestliže jsem působil v nějakém týmu a podporoval nějakého kandidáta, tak se nemám tvářit, že mé stanovisko vůči člověku, který jej porazil, je objektivní.