Vláda začala rozvolňovat omezující opatření, která přijala v reakci na koronavirovou pandemii. Neujal se tak návrh prezidenta České stomatologické komory Romana Šmuclera zachránit ekonomiku pomocí promoření obyvatel, i když přišla řeč na cenu lidského života, který by měl být jen za 1,2 milionu korun. Jak jste na střet ochrana zdraví versus ekonomika pohlížel vy?

Na záchranu žab nebo jiných vzácných živočichů se posunovaly dálnice o desítky kilometrů i přesto, že jeden kilometr vyjde zhruba na miliardu korun. Kde zůstaly hlasy Zelených, kteří bojují za kdejaký vzácný život? Najednou jako by lidský život ani vzácný nebyl. Ekonomika je drahocenný stroj, který se nesmí zadrhnout, ale pro jeho záchranu přece nemohou přijít nazmar lidské životy. Můžete namítnout, že při 550 úmrtích ročně na silnicích, 1 350 sebevraždách a o pár stovek více úmrtí na obyčejnou chřipku by bývaly byly ztráty z promoření možná srovnatelné, ale kdo ví? Už je například známo, že prodělaná nákaza koronavirem nemusí s sebou přinášet požadovanou imunitu. Infekce se může opakovat, a tak předpoklad kolektivní imunizace pomocí lidí, co virózu prodělali, není zárukou zlepšené imunity celé společnosti. Vlastně ani přesně nevíme, kolik lidí prodělalo nákazu koronavirem bez příznaků. Na druhé straně myšlenka odstranění starší generace tím, že je na virus citlivější, by státu pomohla ušetřit, ale za jakou cenu. Podle kupeckých počtů by tedy současnou koronavirovou ztrátu cca 60 miliard tak umořilo padesát tisíc důchodců při navržené ceně života 1,2 milionu korun. Ale pozor, na důchodech by stát měsíčně ušetřil jen něco přes půl miliardy, při průměrném důchodu okolo 13 tisíc měsíčně, což by i to byl více než povzbuzující milodar strádající ekonomice. Nicméně jak by se asi Roman tvářil, kdy mu za život jeho 82letého otce nabídli těch 1,2 milionu?