Poslanci schválili zdanění peněžitých náhrad pro církve. Jaký je váš názor na tuto problematiku? A jak ukončit věčné spory s církví ohledně majetku?

Církevní restituce nařídil zákonodárcům ve svých dvou rozhodnutích Ústavní soud a dokonce prolomil blokační paragraf a umožnil soudům vracet církevní majetek. Pokud by soudy začaly navracet bez dohody, nastal by totální právní chaos pro statisíce lidí, jejichž byty a nemovitosti leží na církevním majetku. Došlo také k oddělení církve od státu, což si všichni přáli. Pokud dnes stát mění zdaněním parametry té dohody, dává totální právní nejistotu nám všem. Státu už není radno věřit. A to je otřesná zpráva pro životy nás všech.

Mediální podnikatel Jaromír Soukup i přes svá předchozí prohlášení založil hnutí. Je tím, co tato země potřebuje? Co říkáte na tento krok?

Tato země nepotřebuje stále nová a nová hnutí, navíc hnutí vždy jednoho muže. Jaromír Soukup si ještě nevybral, jestli chce být moderátor, novinář, nebo politik. To je další překračování hranic. Navíc to není, jak on říká, pro dobro této země a jejích lidí. Je to jen a jen o něm a jeho egu.

Velká Británie zažívá bouřlivé období kvůli Brexitu. Názory na celou problematiku se různí. O čem Brexit svědčí? Trestá Evropská unie toho, kdo chce odejít, nebo si Anglie dostatečně nerozmyslela, co tím způsobí?

Británie neví, co chce – v tom je ten problém. Už vládní konzervativní strana má hned tři názory na situaci: zůstat v Evropské unii, dohodnout se a do třetice tvrdý Brexit. Nejdřív musím vědět, co chci. Pak to mohu vyjednat.

Piráti ústy svého předsedy Ivana Bartoše vyhlásili útok na první místo v evropských i parlamentních volbách. Byl by Bartoš dobrým premiérem? Přinesli Piráti do české politiky nějaké pozitivní změny?

Víte, nerad porcuji medvěda, který ještě běhá po lese. Mluvit teď o vyhraných parlamentních volbách skoro tři roky před nimi mi přijde dost úsměvné.

V tuto dobu si připomínáme 50 let od chvíle, kdy se student Jan Palach na protest proti režimu v Československu upálil. I po pěti desítkách let se diskutuje o tom, jak významná byla jeho oběť a jaký vlastně byl. Co pro vás znamená jeho čin?

Sebeobětování. Pro to, aby vyburcoval ostatní k činu. Vždy je mi líto zmařeného života. Ale chápu, proč to udělal v době, která se smiřovala s okupací a nastupující takzvanou normalizací.

A proč je důležité si tento čin připomínat? A přeháníme to někdy? Na Václavském náměstí se zapálil muž, dalšímu v tom zabránila policie…

Přestaneme připomínat hrdiny odboje nebo válečné hrdiny? Přestaneme připomínat ty, kteří zabili Heydricha? Mohli bychom dospět k tomu, že „nepřehánět“ bude znamenat „mlčet“ o Palachovi. Chceme zapomenout na jeho oběť? Někteří by jistě rádi…