Karel Schwarzenberg po volbách řekl, že Václav Havel by se nyní bál o budoucnost naší země. Jak by vnímal povolební rozložení dle vás?

Nebyl by sice spokojen, ale snažil by se vidět i pozitivní stránky. Například propad zemanovců, Bobošíkové, neofašistů.

Další ROZHOVORY čtěte ZDE.

Jaké jsou vaše dojmy z voleb, vsadil jste na správného koně?

Volil jsem zelené a můj hlas tak přispěl k tomu, že získali přes tři procenta, takže budou mít prostředky na další fungování. Zelení jsou tady zapotřebí.

Myslíte si, že se koalice v půdorysu ČSSD, KDU-ČSL a ANO dá dohromady a nebude stejně chatrná jako vláda Petra Nečase?

Dá se dohromady a po jistém poločasu se začne rozpadat. Odhaduji to na dva až tři roky.

Nebyl odchod sociálně demokratických rebelů, tedy haškovců, z důležitých funkcí jen dobrým zastíracím manévrem? Nevsadili na to, že Bohuslav Sobotka koalici neukočíruje a oni se dostanou za pár let k opratím?

Možná se mýlím, ale vidím za tím machiavellistické tahy Miloše Zemana. V poslední době nejsou příliš účinné.

Nemyslíte si, že se postkomunismus mění v „batismus“, jakousi další etapu, kdy budou hrát v politice stále strategičtější role schopní podnikatelé?

Je tu zvláštní směs primitivního kapitalismu se zbytky socialistické pracovní morálky a státního protekcionismu. Vedle toho řada firem už funguje standardním způsobem, naprosto srovnatelným s vyspělými zeměmi.

Podle kritiků chce Miloš Zeman posunout politický systém v zemi od parlamentního k prezidentskému. Volby vyhráli silní podnikatelé. Nezračí se v tom jakási touha společnosti po vládě silné ruky u nás a kam až to může zajít?

Na západ od nás také získávají hlasy silné ruce a silné řeči, které nabízejí rychlá a snadná řešení. Nachytat se ale dosti významná část voličstva nedá, takže nepřevládají. Asi se musí voliči u nás několikrát spálit, aby příště volili opatrněji a s větším rozmyslem.

Kdo je Vladimír Hanzel

Narodil se roku 1951 v Bratislavě. Od roku 1969 prošel zaměstnáními jako průvodčí, tramvaják, uklízeč, prodavač, programátor. Od roku 1986 se ale živil jako hudební publicista. Roku 1989 se stal osobním tajemníkem disidenta Václava Havla. Zúčastnil se založení Občanského fóra, ale i všech jednání s komunistickými představiteli. V letech 1990 až 2003 byl ředitelem sekretariátu prezidenta Václava Havla. Pak působil třeba u tehdejší ministryně školství Petry Buzkové a následně v Židovském muzeu. Nyní pracuje v České televizi a působí ve správní radě Nadace Olgy Havlové. Je autorem či spoluautorem několika knih. Například třetího dílu Encyklopedie jazzu či knih Zrychlený tep dějin a Příběhy sametové revoluce.