V říjnu 2006 byla dokonce vzata do vazby, kde strávila 33 dní. Soud dospěl k závěru, že Jourová „byla nezákonně trestně stíhána na základě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání“.

Pro řadu lidí musí být neuvěřitelné, že v nějakém televizním pořadu vysloví někdo nějaké křestní jméno v souvislosti s úplatkem a na základě toho je člověk obviněn a dokonce zbaven lidských práv.

Mně vadí privatizace veřejného prostoru, ale že to jde až do takové míry, že vám mohou sebrat svobodu, nikomu se za to nic nestane, nikdo za to není volán k zodpovědnosti, a to tady skutečně tak máme, je nepřijatelné.

Nedávno vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vyslovila podezření, že na ni policie „vyrábí“ kauzu. Myslíte si, že to na vás bylo také účelově připraveno, nebo to byla nešťastná shoda okolností?

Já jsem se hodila do nějaké velmi špinavé mocenské hry.

Omluvila se vám policie a domohla jste se za uvěznění, poškození dobrého jména a ztrátu výdělku nějakého odškodnění?

Nedomohla jsem se ani odškodnění, ani omluvy od státu. Stát jsem vinila nejvíc, protože nemá dopustit takové zneužití moci. Očekávala jsem, že když jsem pracovala jako úředník podle pravidel a dělala dost dobrou práci pro stát, že mám nárok na nějakou ochranu, a ono to bylo přesně naopak. Takže mám dodnes se státem nevyrovnaný účet, soudím se o náhradu škody a ještě se budu nějakou dobu soudit. Není pravda, co psaly noviny, že jsem dostala tři a půl milionu korun.

To je neuvěřitelné, vždyť už od vaší vazby uběhlo téměř sedm let?

Mezitím jsem studovala práva a žertovala jsem, že si ten svůj případ jednou dotáhnu sama. To jsem ale nepředpokládala, že se jednání potáhne tak dlouhou dobu, protože jsem dokončila práva až vloni. Přišlo mi tehdy absurdní, že by se řízení táhlo tak dlouho. Případ už byl u odvolacího soudu, teď je zase zpátky na prvním stupni.

Tehdy vám zatčení a vazba obrátilo život naruby. Poznamenalo vás to i do budoucna, třeba v nedůvěře v policii, v justici?

Mám velkou velkou nedůvěru k těmto složkám. Když poznáte na vlastní kůži, jak se dají zneužít, že v určité chvíli policie, státní zástupce i soudce jednají ve shodě, že mají své pokyny a jednají podle nich a že mohou tímto způsobem člověka bez důkazu úplně zlikvidovat, to je pro mne velké poučení a také jeden z motivů, proč dneska jdu do politiky. Protože si myslím, že se tohle ve státě, jako je Česká republika, stát nesmí a že tu musí fungovat v těchto institucích jak právní, tak morální zarážky.

Myslíte si, že pro vás bylo horší nebo lepší, že jste byla vysoký státní úředník, a ne obyčejný občan?

Určitě je to horší pro člověka, který je známý a kterého si média podají. To byl jeden aspekt celého průšvihu, že se to přetřásalo v médiích, v televizi běžel přenos z mého zatýkání na letišti, dívaly se na to moje děti. To bylo součástí celé té věci, tehdy bylo potřeba někoho takhle exponovaného dostat. To, že jsem byla státní úředník, mi nijak nepomohlo. Pokud se to stane někomu, kdo si nahrabal a má majetkové zázemí, tak to možná ustojí. Ale já jsem byla zavřená na Ruzyni, věděla jsem, že mi vykradli konto, ukradli mi úspory 90 000 korun, a to bylo všechno, co jsem měla.

I byt vám tehdy v době, kdy jste byla ve vazbě, vykradli. Myslíte si, že to mělo souvislost s vaším uvězněním, nebo to byla jen náhoda?

Podle mne někdo použil moje klíče, které byly v trezoru na Ruzyni. Protože já bydlím v pátém patře, okna i dveře byla neporušená, někdo přišel, odemkl si, pak zase zamkl a odešel.