Za dva týdny se ujímá funkce nový prezident Petr Pavel. Jde spíše o symboliku nebo očekáváte reálné změny, které se v naší politice projeví? 

Na jednu stranu se jedná o symboliku, jelikož jde víceméně o ceremoniální funkci, kterou já osobně vnímám jako monarchisticko-tatíčkovský anachronismus. Nicméně nový prezident, jak všem názorně ukázal, půjde vládě nejspíše na ruku a nebude jí dělat příliš velké problémy – ať již doma, nebo v zahraničí. Petr Pavel nedlouho po svém zvolení hovořil o nutnosti vysvětlit lidem naléhavost daňové a penzijní reformy; ta se samozřejmě nikterak nedotkne nejbohatších segmentů české společnosti, ale plošně těch, kdo mají v době ekonomické a energetické krize hluboko do kapes, jak ukazují výstupy jednotlivých vládních činitelů. Nemůžeme čekat tak něco banálně „západního“, jako zavedení progresivního zdanění. A ve společnosti, kde si za poslední rok sto nejbohatších Čechů přišlo na půl miliardy korun, zatímco krize zasáhla drtivou část populace, je vskutku něco shnilého. 

Petr Pavel v kampani odrážel „útoky“, že je vládním kandidátem. Premiér nicméně navštívil jeho volební štáb, prakticky celá vláda ho podporovala. Jak je to podle vás? Umožní vládě „klid na práci“? 

Jistěže, Petr Pavel byl provládním kandidátem – takříkajíc marketingově vytvořeným simulakrem – resuscitujícím jakési abstraktní hodnoty, které do naší rozhádané společnosti mají znovu vrátit klid a řád. Zdá se mi, že se v české kotlině opět buduje kult osobnosti se všemi známými atributy včetně kýčovité symboliky (flanel apod.). Takže od nového prezidenta očekávám, že jak v domácích, tak zahraničních otázkách bude stát svorně po boku Strakovy akademie, což sám názorně předvádí v době, kdy ještě oficiálně neúřaduje – a navíc hlasitěji než samotný kabinet.

Krátce po zvolení Pavel telefonoval s prezidentkou Tchaj-wanu s tím, že se na tom plně shodl s ministrem Lipavským, s nímž mají na zahraniční politiku stejné pohledy. Máme se připravit na určitou změnu kurzu v zahraniční politice po odchodu M. Zemana? A jaké znaménko k té změně dát? Plus či minus? 

Nejprve bych chtěl poznamenat, že zahraničně-politická agenda Miloše Zemana byla v mnoha ohledech velice tendenční; agenda, kterou do značné míry podporuje i jeho nástupce; vzpomeňme na Zemanovu sveřepou podporu NATO a jeho misí, zejména v Afghánistánu, jeho nekompromisní náklonnost k Izraeli, který se vydal na cestu k fašistické teokracii apod. Jistěže, Petr Pavel – jak právě dokládá jeho telefonát s tchajwanskou prezidentkou – nebude nikterak koketovat s Čínou jako jeho předchůdce, a naopak bude patrně podporovat agresivní protičínskou agendu sílící ve Spojených státech. Petr Pavel celý život dostával nebo vydával rozkazy a zřejmě nedisponuje vlastním úsudkem. Nemyslím, že by se měl zahraničně-politický kurz ČR změnit k lepšímu, třebaže zahraničně-politické dědictví Miloše Zemana rozhodně kladně nehodnotím, spíš velice záporně, a to ve vícero ohledech.

Někteří analytici uvedli, že na případu Tchaj-wanu se ukázalo, že v některých věcech možná prezident půjde ještě dál než vláda, protože platí, že nejspíš ani premiér nemá tak progresivní názory jako Lipavský. Na co všechno se podle vás můžeme připravit? 

Také se domnívám, že Petr Pavel bude zastávat ještě extrémnější názory než Černínský palác; je to vrozený jestřáb. Vezměme kupříkladu jeho výroky o ukrajinském konfliktu; podle nového prezidenta bychom měli Kyjevu poskytnout vše kromě jaderných zbraní – Pavel nevyloučil ani možný ruský útok na členský stát NATO, což by mohl kdekdo brát jako strašení válkou. Jenže Lipavského rezort neumí nic jiného, než dokazovat našim „spojencům“ v Bílém domě, že jsme pouze poslušnými ratlíky, a nikoliv rovnocennými partnery. Česká diplomacie je dlouhodobě nesvéprávná a neinspirativní, neschopná fungovat asertivně a nezávisle na vnějších tlacích a vlastních ideologických bludech.