Pane profesore, společenská jednota směřující k pomoci ukrajinským uprchlíkům byla rozčeřena incidenty s romskými uprchlíky. Jak to vnímáte? Lze vlastně ještě hovořit o společenské jednotě?
Především se nedomnívám, že by se dalo od začátku hovořit o společenské jednotě. Do značné míry šlo o mediální fikci. Pomoc válečným uprchlíkům je morální imperativ a bezpochyby řada našich občanů byla stržena skutečným nezištným altruismem ve vztahu k Ukrajincům, kteří se uchylovali na naše území. Milan Kundera ale kdysi vymezil jednu z podob kýče jako kolektivní opájení se vlastní ušlechtilostí a morální nadřazeností, která se v tomto konkrétním případě navíc spojila s politickou mocí. Vznikla atmosféra hysterického vynucování společenského souhlasu a jednoty – a stigmatizace či perzekuce všech, kteří se z různých důvodů nehodlají ke zmíněnému mentálnímu rozpoložení připojit. Pro společnost nastává vysoce riskantní situace, protože v případě, že se situace vyvine jinak, než je očekáváno, a většinou tomu tak bývá, lidé budou postrádat alternativní strategii pro vypořádání se s nastalými okolnostmi.
Analytici vyhlížejí s obavami podzim. Očekává se, že vlivem nastupující inflace a s hrozbou zastavení dodávek ruských paliv může dojít k rozvratu sociálního smíru. Lze tomu ještě zabránit?
Sociálně citlivá vláda s jasnou představou o rozvoji a obraně národního hospodářství by to bezpochyby dokázala; to ale bohužel není případ současného kabinetu, jehož cíle nebyl zatím schopen nikdo uspokojivě vymezit. Jde o křížové tažení proti „barbarské mocnosti na Východě“? Jde o proměnu České republiky ve vzornou zemi či utopii „progresivismu“? Jde o sociální pomstu vůči nižší střední třídě za její předpokládanou volební podporu Andreje Babiše a Miloše Zemana? Jde o upevnění podřadného periferního postavení České republiky v rámci západního hospodářského systému? Obávám se, že ani členové vlády nejsou ve své intelektuální těkavosti s to své záměry náležitě objasnit. Racionálním východiskem je lidové hnutí za vyhlášení předčasných voleb a víra v pud sebezáchovy a v demokratický instinkt českého národa.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský