V dubnu pokles průmyslové výroby dosáhl 23,4 % meziměsíčně a 33,7 % meziročně. Jde o nejhorší hodnoty od počátku sledování statistiky v roce 2001. Očekáváte, že s rozvolněním ochranných opatření se situace bude vracet do normálu, nebo některé škody z dočasně zastavené ekonomiky přetrvají dlouhodobě?

Duben byl nejhorší měsíc celé krize. Ekonomiku tvrdě zasáhla všechna přijatá restriktivní opatření. Mnoho firem bylo nuceno uzavřít své provozy. To samé se týkalo i obchodů. Škodovka zcela zastavila výrobu a jen ona představuje 5 % HDP celé země a téměř 10 % exportu.

Ekonomika se z tak tvrdého a plošného zastavení bude zotavovat pozvolna. Předpokládám, že příští měsíce už budou o něco lepší, protože některé firmy se během května už začaly rozjíždět a obchody otevírat.

Jsou ale sektory, kterým zotavení potrvá déle. U hotelů, restaurací, kaváren a turistického ruchu, bude záležet na tom, jak rychle se budou otevírat hranice. Tyhle obory jsou závislé na cizincích a plně se začnou zotavovat, až se k nám zase vrátí.

Pro průmysl budou klíčové tři faktory. Pomohlo by, kdyby se zlepšila domácí spotřebitelská poptávka a kdyby lidé začali znovu utrácet. Zadruhé potřebujeme, aby se vláda krizí chytře proinvestovala, a neškrtala tolik jako před 10 lety. A třetí podmínka, která je klíčová pro naši exportně orientovanou ekonomiku, je obnova a zlepšení situace na evropských trzích, kam vyvážíme většinu našeho zboží a služeb.

Podle průzkumu Svazu průmyslu a dopravy se v příštích dvou měsících až 40 % firem bude potýkat s poklesem zakázek. Měl by stát zasáhnout? Jaká forma je nyní nejvhodnější? Co daňové úlevy? Co podnikům nyní nejvíce chybí?

Každá firma si v krizi musí pomoci především sama. To jsme se naučili během světové hospodářské krize před deseti lety, a platí to i dnes. Vlády to ale podnikům mohou ulehčit. Musím říct, že jsme byli rádi, že s námi vláda začala okamžitě jednat a zjišťovat, jak vypadá situace v ekonomice a jak by mohla pomoci. Neřešili jsme, jestli pomáhat, ale jak.

Jedním z prvních a patrně i nejdůležitější z výsledků našich jednání s vládou byl tzv. kurzarbeit, který nyní pomáhá firmám udržet zaměstnance. Nezaměstnanost sice stoupá, ale zatím nijak dramaticky. Většina zaměstnavatelů se snaží zaměstnance udržet v maximální možné míře. Dobře ví, že zaměstnanci jsou to nejcennější, co mají, a nechtějí je hodit přes palubu. Navíc si uvědomují, že každá krize jednou odezní a opět bude těžké najít kvalitní lidi na trhu práce, který byl v minulých letech totálně vyčerpaný.

Velký problém, který firmy řeší, je nedostatek hotovosti. Některé podniky přišly během několika dní až o 90 % zakázek. Spadly jim tržby a zisky, ale náklady zůstaly. To znamená, že i bez zisků a bez tržeb musely nadále splácet úvěry, platit nájmy a mzdy zaměstnancům.

Kvůli nedostatku hotovosti jsme s vládou začali jednat o státem garantovaných úvěrech. Vládou připravené programy COVID I a COVID II se ale rychle vyčerpaly, byly geograficky omezené a měly spoustu dalších podmínek, kvůli kterým je mnoho firem nemohlo využít. Jsme rádi, že pro nás klíčové programy COVID III a COVID Plus, na jejichž přípravě jsme se podíleli, už jsou podnikům k dispozici. Nicméně je škoda, že přišly s tak velkým zpožděním. Podniky o ně mohou žádat až více než dva měsíce od začátku krize. Když se podíváte do zahraničí, tak konkurenti našich firem z Německa nebo Švýcarska mají z podobných programů peníze dávno na účtech.