Radek Vondráček: O čem mluvit 28. října? Třeba o tom, co nám bere Brusel

30.10.2024 20:15 | Rozhovor

„28. října je nejvýznamnější svátek našeho suverénního státu. Takový den patriotů. A já jsem patriot a chápu národní stát jako pro nás nejdůležitější instituci,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz místopředseda hnutí ANO Radek Vondráček. Podle něho je národní stát nejdůležitější institucí, která umožňuje samostatně rozhodovat o budoucnosti. A je nenahraditelná. „Proto bychom měli v tento den mluvit především o tom, jak nepřipouštět plíživé ‚vyvlastňování bez náhrady‘ kompetencí národních států směrem do Bruselu,“ říká.

Radek Vondráček: O čem mluvit 28. října? Třeba o tom, co nám bere Brusel
Foto: FB - R. Vondráček
Popisek: Radek Vondráček, místopředseda hnutí ANO

Pane místopředsedo, oslavili jsme 106 let od založení samostatného Československa a moderní státnosti. S jakými pocity jste 28. říjen prožíval v současné české realitě? 

28.října je nejvýznamnější svátek našeho suverénního státu. Takový den patriotů. A já jsem patriot a chápu národní stát jako pro nás nejdůležitější instituci, která nám umožňuje samostatně rozhodovat o naší budoucnosti a kterou není možné něčím nahradit. Proto bychom měli v tento den mluvit především o tom, jak nepřipouštět plíživé „vyvlastňování bez náhrady“ kompetencí národních států směrem do Bruselu.  

Anketa

Směřuje náš stát správným směrem?

1%
98%
hlasovalo: 8797 lidí

Často jsou připomínány dva Masarykovy výroky: „demokracie je diskuse“ a „rozčilení není program“. Nakolik dnes naplňujeme a chráníme základy demokracie a svobody, na kterých naše státnost vznikla?

Mnohokrát jsem tyto citáty TGM v životě použil. Neztratily nic na síle. Naopak jsou čím dál tím víc trefnější. Jako by předvídaly a kriticky se stavěly k současnému nálepkování politických soupeřů a politice bez obsahu. Poctivá diskuze a předkládání argumentů mezi politickými protivníky, kteří se dokáží respektovat, se vytrácí. Nějak na to nezbývá čas.

Duch cenzury, okrajování svobody projevu, téměř všudypřítomné nálepkování za ruské šváby, svatá válka proti dezinformacím, hrozba nové totality. Vládne tu zvláštní atmosféra právě onoho rozčilení, zvláště rozčilení jedné části populace, liberální či progresivistické na tu část konzervativnější. Dokáže to naše demokracie ustát nebo opravdu stojíme před hrozbou „režimu“, který bude od toho nastoleného po listopadu 1989 podstatně jiný? Anebo to jsou jen prázdné fráze a žádný úpadek demokracie nám nehrozí?

Již jsem o tom mluvil. Tento fenomén polarizovaných společností zachvátil v podstatě celý kolektivní západ, není to jen záležitost České republiky. Příčin je mnoho a mohli bychom o tom debatovat dlouho. Stručná odpověď je podle mě taková, že jsme ještě nepřekročili bod zlomu a silné politické osobnosti by dokázali tento trend zlomit. Jenže u vesla je spousta politiků 2.kategorie a ti něčemu takovému vědomě či podvědomě  úporně brání. To jsou ty fráze a vyprázdněná hesla.

Dle nedávného průzkumu až třetina české populace vnímá současný stav horší než byl komunistický režim s tím, že nejde o nostalgii po „starých časech“, ale má to pramenit z nynější frustrace a naštvanosti na aktuální vývoj. Jak je to možné? 

Sentiment hraje důležitou roli. Psal o tom třeba Kundera v předmluvě Nesnesitelné lehkosti bytí, kdy s určitou nostalgií autor pozoroval portrét Adolfa Hitlera, protože to byla doba jeho dětství. Komunistický režim lepší nebyl, jen ve zprávách bylo pořád všechno skvělé. Teď to kolikrát není úplně špatné, ale dočtete se jen negativní zprávy, protože média mají z nějakého důvodu pocit, že dobré zprávy nikoho nezajímají. Oddělil bych to od současného stavu stagnace České republiky, jejího nerozvoje a naštvanosti na politiky, kteří říkají jen prázdná hesla, neplní sliby a nevnímají skutečný svět kolem sebe.

Nejsme jako Češi jediní, kdo je nespokojený. Němcům padá ekonomika, evropské průmyslové podniky se potácí mezi problémy a to zdaleka nezačala platit opatření navázaná na Green Deal. Musíme narazit do zdi a vzpamatujeme se, anebo máme před sebou dlouhou budoucnost nerůstu, chudoby a stavu, kdy se všichni budeme mít stejně špatně? 

Nejsem tenhle typ prognostika. Nicméně intuitivně mám pocit, že se celý ten proces, který popisujete, zrychluje. Pravděpodobnější by v tom případě byl náraz do zdi. Jde o to, že nějak neprospívá zdravý selský rozum. Když by se mu ale znovu začalo dařit a ubude ideologie, tak to není nevyhnutelné.

Prezident Petr Pavel podruhé ve své funkci uděloval státní vyznamenání. Najednou už však před 28. říjnem neprobíhají mediální mely okolo této události, jako tomu bylo za prezidenta Miloše Zemana. Čím to je? Jitřil emoce tehdy prezident sám, anebo jsme svědky dvojího mediálního přístupu?

Miloš Zeman byl a je specifický v podstatě ve všem. Je to jeho povahový rys, na kterém si i s chutí zakládá. Vztah médií a bývalého prezidenta se vyvíjel v čase dlouho a obě strany si přiložily pár polínek pod kotel upřímné nesnášenlivosti. Miloš někdy i s velkou chutí. Petr Pavel z mého pohledu naopak dělá všechno tak, aby nikoho nepohoršil.

Vymizelo i komentování jmen některých vyznamenaných. Přitom loni oceněná Zdena Mašínová dříve říkala, že by si od komunisty Zemana (vyloučeného z KSČ za nesouhlas s okupací) žádný metál nevzala a potom ráda medaili převzala od bývalého komunistického vojenského rozvědčíka, který s okupací naopak souhlasil. Z čeho tyto paradoxy pramení? 

To jsou ty paradoxy. No a taky ti hlavní komentátoři, kteří nic lepšího k řešení neměli nebo to neuměli jsou v současnosti součástí vládnoucí party a my jako opozice se soustředíme na pro nás mnohem důležitější celospolečenská témata.

Naproti tomu jsme v minulých dnech byli svědky zpochybňování rozhodnutí slovenského soudu, který posvětil smírné řešení, kdy slovenské ministerstvo vnitra uznalo, že Andrej Babiš byl jako agent StB evidován neoprávněně. Fiala to označuje za politický handl, jiní tvrdí, že to nic nemění. Patrik Nacher by jistě mluvil o dvojím metru, ale pokud byste to měl komentovat podrobněji? 

Tahle vláda setrvale a opakovaně nabourává skvělé vztahy našich dvou zemí. Nechovají se ke Slovensku jako k suverénní sousední zemi. Nevím o tom, že by podobně komentovali dění například v Rakousku. To mi asi vadí nejvíc. Co se týče soudního smíru, jedná se o pravomocné soudní rozhodnutí v souladu se slovenskými zákony. Neustálá snaha zvrátit tento stav je opravdu už jen známka naprosté vyprázdněnosti politiky protivníků Andreje Babiše.

Ať nekončíme politickými sváry a zpět k dnešnímu svátku. Vznik a následný boj za obhajobu existence Československé republiky vytvořil zástupy hrdinů, malých i velkých, bez kterých by náš stát neexistoval a náš národ už možná také ne. Je české hrdinství za první i druhé světové války adekvátně připomínáno? Nebo naopak, kacířská otázka. Máme být vlastně na co hrdí?

My Češi to s tou národní hrdostí máme někdy komplikované a sami se trochu umenšujeme. Samozřejmě, že máme hrdiny a není jich málo. Teď jen ještě mít vždycky odvahu jít vlastní českou cestou.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Radim Panenka

Ing. Vojtěch Munzar byl položen dotaz

Penzijní připojištění

Dobrý den, smutníte nad tím, že lidé málo spoří na důchod, ale chápete pravý důvod, proč tomu tak je? Že na to většina jednoduše nemá? Nemyslíte, že byste konečně měli něco udělat s platy? Teď nemyslím ty vaše, ty si zvyšujete o 106, ale co platy většiny lidí? A druhá věc, proč spořit, když sám píše...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Diskuse obsahuje 11 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Radek Vondráček: O čem mluvit 28. října? Třeba o tom, co nám bere Brusel

20:15 Radek Vondráček: O čem mluvit 28. října? Třeba o tom, co nám bere Brusel

„28. října je nejvýznamnější svátek našeho suverénního státu. Takový den patriotů. A já jsem patriot…