Senátor Marek Hilšer by chtěl za rozhovor s Putinem poslat Tuckera Carlsona do „lágru na Sibiři, aby poznal pohádku o ruské duši“. Protože svoboda slova a novináři jsou od toho, aby „politici byli konfrontováni s pravdou“. Je to od Marka Hilšera naivita, nebo vypočítavá naivita, určená pro jeho naivní příznivce?

Mám dojem, že se Hilšer ukvapil a pozapomněl ke konfrontaci s „pravdou“ přidat ještě „lásku“. A nejlépe, jak víme, se pak konfrontuje ve jménu demokracie humanitárním bombardováním. Hilšer je typickým příkladem naivního, troufám si tvrdit nepříliš bystrého aktivisty, který si zvykl žít životem parazita přisátého na kapsy daňových poplatníků.

Vzhledem k onomu až parodickému aktivismu ho pak ti, kterým jen dělá užitečného idiota, bez pardonu, ani nemusí nic platit, poskytovat mu jisté výhody či hladit ego, tak jak to třeba dělají u jiných politických či mediálních kvazi elit. Jinak od mého ad hominem, za něž se v případě řady dobroserů nestydím, k ad rem. Tedy k věci.

Novináři jsou dle mého především od toho, aby se co nejlépe snažili reflektovat realitu a informovat o ní. Což, jak drtivá většina z nás tuší, ještě drtivější část z nich nečiní. Ti pouze vykonávají roli propagandistických hlásných trub, trubek, trubadúrů a trubců toho kterého režimu, který je právě u moci. U moci, jež je vlastně vždy svým způsobem totalitní. Protože to už je úděl a cíl moci jako takové.