V těchto dnech si připomínáme 50 let ode dne, kdy se v Praze na protest proti režimu v Československu upálil Jan Palach. Jeho oběť je stále předmětem diskusí. Byla podle vás hrdinská, nebo zbytečná?

Podle mne je smrt mladého člověka, obzvlášť člověka inteligentního, jakým zřejmě Jan Palach byl, vždycky smutná a možná zbytečná. V každém případě se ale Jan Palach pro mne osobně stal symbolem statečnosti. Dal to nejdůležitější, co člověk má, svůj vlastní život, všanc myšlence. Pro mne je to tedy jeden z nejstatečnějších lidí, které nám historie dala. Ale – kéž by to šlo udělat jinak.

Některá média se právě u příležitosti tohoto výročí ptala mladých lidí, jestli vůbec vědí, kdo byl Jan Palach a co udělal. Byli mezi nimi samozřejmě tací, kteří přesně věděli, co se tehdy odehrálo, někteří ale nevěděli v tomto směru vůbec nic, další odpovídali velmi „povrchně“. O čem toto svědčí?

Ano, vyjmenují vám deset youtuberů, ale nevědí, kdo je Jan Palach. Svědčí to o tom, co v té společnosti převládá, o tom, že prostě pro ty mladé lidi je to nepodstatné. Ale já si myslím, že před těmi padesáti lety pro mladé lidi byl také nepodstatný třeba Franc Josef nebo Ferdinand d’Este. Prostě to tak je. Každý řeší to, co je pro něj aktuální. To, co ho trápí. Řidič řeší naftu, student svoji lásku, režisér herečku, která ho nebude při natáčení štvát… A ti, kteří nad věcmi přemýšlejí, řeší Palacha. Tak to je.
 
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co se podle vás za těch třicet let povedlo a co naopak?

K tomuto bych rád řekl jednu věc. Strašně mi vadí, jak se každý problém, který je v mentalitě lidí, svádí a odvolává na komunismus.  Že prý „to v nás zakořenil komunismus“. Potkávám se dnes s lidmi, kterým je dvacet, třicet, nebo čtyřicet let, někteří jsou to prostě pěkní hajzlíci, a bude se tvrdit, že za to může komunismus? Ne! Lidi, kterým bylo v roce 1989 třicet, tak ti už jdou brzo do penze. Takže rozhodně už není co svalovat na ten minulý režim. Není. Lidi, kteří za minulého režimu vládli nebo měli ten vliv, tak ti jsou prostě buď mrtví, nebo jsou velmi stařičcí, nebo jsou mrtví, akorát o tom nevědí. Opravdu nemám rád, když dnes někdo svádí charaktery lidí na komunismus.

A co se povedlo? Povedlo se to, že máme lepší sociální oblast, to znamená sociální péči, domovy seniorů, sociální služby… Myslím si, že máme daleko lepší zdravotnictví. Také podle mne máme širokou škálu možností například v kultuře, kde dnes může psát každý, točit každý a také si hledat svého čtenáře, diváka, posluchače… To je prima. Protože buďme upřímní, za minulého režimu to tak prostě vždycky nebylo. Dnes zaplať pánbůh můžou pracovat všichni a je jedno, co říkají o prezidentovi nebo třeba premiérovi. V tomto je ten posun ohromný.

A co je horší? Myslím, že jsou horší pařížské saláty, stýská se mi po dobrém chlebíčku, po takových věcech… Potraviny se mi prostě opravdu zdají horší.  A co mi také velmi vadí, je to, že řada našich podniků zkrachovala nebo prostě skončila. To si myslím, že je velká škoda. Vadí mi, že se v těch divokých devadesátých letech, které opravdu asi byly hodně divoké, mraky věcí rozkradly, ztratily a že politici nebo podnikatelé, kteří za to mohou, za to žádnou odpovědnost nenesou. To mi přijde nefér.

Navíc neustále kolují spekulace o „privatizačním puči“. Petr Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Co vy si s odstupem doby myslíte o sametové revoluci? Byl to podvod, nebo ne?

Já si myslím, že při sametové revoluci byla jedna generace zneužita. A to je všechno. Víc bych to snad ani nekomentoval. Nejsem žádný historik, jsem filmař, a to ještě, jak já říkám, „z leknutí“. Takže prostě toto nedokážu hodnotit. Myslím si, že zase jen čas a historie ukážou, co a jak ve skutečnosti bylo.

V posledním roce se více než jindy mluvilo o tom, že je český národ rozdělený. Vnímáte to také tak? A pokud ano, kdo ho podle vás vlastně rozděluje?

Obě ty strany. Rozděluje ho prezident, který při výročí sto let vzniku mluví o věcech, které jsou zbytečné a které tam vůbec nepatří. Rozdělují ho osobnosti, které už v principu útočí na všechno, co prezident řekne nebo udělá, ať udělá a řekne cokoliv. Společnost je prostě rozdělená oběma těmi tábory.