V Mostě jej nyní režíroval mladý režisér Pavel Khek, který jej pojal nejen jako ukázku bojů proti třídním bariérám, zlovůli moci jedinců, ale vysledovat lze pod povrchem rovněž paralely i se současnou společenskou náladou, zklamáním z politických „podpásovek“.

Druhý měsíc se příběh svobodomyslného beatnika, bojujícího proti konvencím, hraje na mosteckých divadelních prknech, která podle Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) patří mezi nejnavštěvovanější v České republice.

Jako se autor v šedesátých letech minulého století takzvaně trefil  do ducha doby, kdy dorůstala generace, která se chtěla postavit tehdejšímu politickému systému nesvobody, tak se severočeské divadlo výběrem hvězdného titulu také tak trochu kromě uměleckých ambic trefilo do společenského ducha stávající České republiky. Jak totiž vyplývá z rozhovoru s režisérem Pavlem Khekem pro ParlamentníListy.cz, slavné dílo má konotace, které současný volič nemůže nevidět, byť se přijde do divadelní lóže posadit i „jen“ kvůli příběhu a kulturnímu zážitku.

„Přelet“ je dílo, kde se objevuje odpor k disciplíně, volá se po svobodě, kde se poukazuje na neomezenou moc jednotlivce.  Člověka zejména v současné době v souvislostech společenských nálad v našem státě mohou napadat různá srovnání. Předloha sice není česká, ale co vy si myslíte o současné politické situaci, když na divadlo přicházíte s tématem o svobodě?

Já si myslím, že oni nás moc neposlouchají. Myslím ty, které jsme si zvolili. Jim je úplně jedno, o čem my občané mluvíme a jaké máme potřeby. To je i v tom románu, to Kesey věděl. Zvláštní je, že to není Bulgakov: Že to není ve východní, ale americké společnosti, která je nám prezentována jako svobodná. Myslím, že ta svoboda je ovšem ve velmi úzce vymezených mantinelech. V Čechách to konkrétně způsobila opoziční smlouva – lidé kohosi zvolili a nastalo, že ty dvě partaje si moc rozdělily! Tím občanovi vydali zcela jasný signál: ´Zvolte si, koho chcete, ale my si to stejně uděláme po svém. Co jste zvolili, je nám úplně buřt. Ty dostaneš tadytu sféru, my budeme mít tuhle…´ Člověk opravdu zahořknul kvůli politice. Přestal mít chuť se vyjádřit. Mít chuť a důvod, proč jít volit, když zvolím jednu stranu a stejně se domluví s protistranou odlišného politického smýšlení. V Čechách je toto výrazně pokřiveno. Teď na to dojíždíme a ještě chvíli dojíždět budeme.

Myslíte, že v tomhle směru má význam dostat politické téma na divadlo, ať již satiricky nebo vážně?

To je složitá otázka. Jako umělecký šéf divadla v Mladé Boleslavi na toto rovněž narážím s tamní politickou garniturou, kde také trochu válčíme…. Řeknu dvě premisy: Divadlo musí být apolitické. Nesmí se přiklánět na stranu jednoho nebo druhého politického názoru. Na druhou stranu evidentně uzrál čas pro to si z toho dělat legraci. To Češi umí. Myslím, že těch politických satir bude víc a víc. Evidentně to totiž funguje a jde o vděčné téma.