Tentokrát se nám nerozjíždí jenom týden, ale také školní rok a celá podzimní „sezóna“. Ta je tradičně spojená se sestavováním rozpočtu. Letos navíc jde o rozpočet pro volební rok. Ministr financí sice hovoří o tom, jak musíme šetřit, ale nepřeváží ve volebním roce spíše zájmy ministrů uhájit své křeslo štědrým rozdáváním? A bylo to v roce voleb vůbec někdy jinak?

Konec konců, není na tom všem nic neobvyklého. Dokonce se mi zdá, že diskuse okolo přípravy státního rozpočtu, byla alespoň doposud, a alespoň podle veřejných médií, dostatečně bohatá, věcně kritická i sebechvalná. Dokonce se v ní objevily i nesmělé náznaky toho, že všem jde o blaho obce a nejenom o osobní prospěch. Byly, říkám, nesmělé, ale i tak je za ně třeba poděkovat.

Té chvály, zejména díky panu předsedovi vlády a ministru financí bylo až moc, ale to je riziko jejich povolání. A o to víc jim bude připomenuto starobiblické Belšasarovo mene, tekel…

Snad bylo těch sporných kritických vyjádření až příliš, ale jeden stín nad tím vším visí zřetelně. Říkejme mu třeba Rychetského syndrom, který znamená, že i kdyby se ukázalo, že rozpočet je pro budoucnost naší země nebezpečný, parlamentní sto osmička, s Piráty nebo bez Pirátů, ho schválí.

Je sice pravda, že v celých lidských dějinách, a v různých koutech světa, se za špatné kalkulace výdajů a výnosů popravovalo, a náš rozpočet se zdá, jak někdo nedávno napsal do Pl, že spíše připomíná cult cargo než cokoliv jiného, a že toto setkání vyspělé a zaostalé ekonomiky, v našem případě devastované ekonomiky na úroveň téměř předindustriální, v sobě skrývá různá nebezpečí. Ale to alespoň některé z nás nemusí zajímat. Jsme už tak digitálně zneužívaní, vyhrožuje se nám umělou inteligencí a reálnou blbostí, že se může snadno stát, že za našeho přihlížení se budou nejméně dvě následující generace topit ve svých představách budoucnosti, kterou nezachrání ani štědré dárky generacím resuscitovaných kompradorů.

Z krajských voleb, jejichž kampaň se má v tomto týdnu naplno rozběhnout, se nám stala jakási „generálka“ na volby sněmovní. Před čtyřmi lety si na nich vládní strany zkoušely spolupráci, kterou pak proměnily ve volební seskupení SPOLU a „Pirátostan“. Co očekáváte od krajských voleb letos?

Někdy to vypadá, že českou politikou se zabývá až příliš mnoho proroků a kazatelů, kteří predikují a vyzývají výzvy, hledají až příliš mnoho teorie v běžné politické praxi, která je pak nepraktická. Všechna TV vysílání, která jsem v této souvislosti viděl, některé víc, jiné méně, soutěží, kolik mluvících hlav pronese v jejich studiu prázdných slov, kolikrát je bezmyšlenkovitě zopakuje, kdo bude nejrychlejší a kdo koho, včetně nemoderující, ale o to víc vzrušené moderátorky, zvítězí v soutěžích bohaprázdnosti. Vzdělání takovému chování nepřekáží, často je spíše škodlivé, protože se političtí baviči jen snaží dokázat, že úspěšně skončili alespoň základní, bakalářské vysokoškolské studium.

Proto si nedovolím prorokovat, ale jsa poučen výsledky voleb v Sasku a Durynsku, že rozhodovat nebudou jen názory na úspěchy a neúspěchy národní ekonomiky, problémy migrace a reemigrace, a dokonce ani ne vládní angažmá ve válce na Ukrajině, ale jen důvěryhodnost české a moravské pětikoalice, která nemůže být otřesena neoddiskutovatelnou parlamentní většinou. Dokonce i kdyby byla kvůli pirátskému přívěsku oslabená jakkoli.

Asi málokdo pochybuje, že dnešní vládnutí je jen boj o byrokratickou zvůli vlády v jakékoliv podobě, a pokud občané uvěří květnaté mluvě pana premiéra, budou mu aplaudovat, i kdyby všichni stáli po kolena v biomase.

Proto předpokládám, že i z krajských voleb se sice nemusejí stát volby ideové, ale osobnosti prezentované svými skutky a nikoliv politickými stranami mohou být úspěšné. A tento projev politické angažovanosti budeme moci sledovat i ve volbách následujících.

Typický příklad pro takovou situaci je dnes europoslanec Turek, který, když nesoupeřil se štěkajícími partnery, měl nad nimi převahu, i když pronesl jen dvě tři věty. Jakmile se snažil přesvědčovat bohaprázdné mluvčí o čemkoliv a vstoupil na jejich pole hašteřivosti, musel mu pomáhat i sebezachraňující Václav Moravec, aby se neutopil v přívalu rychle pronášených a opakovaných nesmyslů.

Krajské volby, případně ta část voleb senátních, sice mohou být indikátorem nadcházejících voleb parlamentních, ale protože nedokážeme odhadnout, zda nějací Rychetského sirotci nevymyslí nějaký nový trik, musíme být ve svých prognózách opatrní. V každém případě bude zajímavé sledovat i tuto předvolební kampaň, protože kvůli mnoha zde nezmíněným souvislostem se obavy o budoucnost šíří mezi nedotknutelnými rychleji než v nedávné minulosti.

Jedno proroctví bychom si ale přece jenom mohli dovolit. Nejde o dobré nebo špatné vládnutí, ale kampaň proti Pirátům začala být během prázdnin masivní. I když rozumíme kritikům Ivana Bartoše, přece jen nám není jasné, proč je okolo něho a jeho strany tolik křiku. Neudělal a neudělali toho o moc víc dobrého nebo špatného, než všichni jejich koaliční partneři. A už na ně všichni ukazují prstem, že by měli jít z kola ven. Přitom je to tak jednoduché – jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou.