Bylo líp za socialismu nebo dnes? Někteří lidé tvrdí, že před rokem 89 bylo líp. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na to, že bují korupce, je prý téměř nemožné vymoci si právo. Stěžují si také, že se necítí bezpečně tak jako dřív. Co podle vás lidem dnes skutečně nejvíc vadí? A je něco, co opravdu vadí na dnešní době vám?

Tohle všechno, co říkáte, lidem samozřejmě vadí. Já bych se ale nepodepsal pod to, že bylo dřív líp. Lidi zcela opomíjejí tu zásadní věc a to je svoboda. Byla opravdu nesvoboda. Žili jsme v ní tak dlouho, že – můžu-li si trošku zarouhat – jsme si na ni tak jako by zvykli. Ta doba nesla s sebou spoustu věcí, které se dneska jeví jako pozitivní, ale pozitivního bylo ve skutečnosti strašně málo. Pravda, bylo víc bezpečno. Policisté nebo i soudci měli větší respekt. Je spousta věcí, které ty věci z té doby překrývají. Ale celkově – byl to prostě totalitní režim. Pravdou je, že komunisti například trestali zloděje. A trestali je tvrdě. Použil bych jeden citát, který řekl jeden zahraniční student. Řekl, že u nás není nic hanbou. A to je tragédie, takovéto hodnocení. Ta dnešní doba s sebou přinesla tolik negativních věcí, že svádí k tomu říci, že bylo líp. Nebylo! Bylo hůř. Ale teď také není úplně nejlíp.

Mnozí lidé poukazují na to, že po roce 1989 postupně zanikla celá řada do té doby prosperujících podniků, dovážíme zboží, které jsme si dříve uměli vyrobit nebo vypěstovat sami… Proč to tak podle vás je a kde jsme za těch posledních téměř třicet let udělali chybu?

Byli jsme obelháni od samého začátku. Protože jsme neměli vůbec žádné zkušenosti. A ta radost z té nabyté svobody, ten jásot prostě pohltil celou zemi. To bylo připravené! Jak se zmocnit našich podniků. Musím bohužel říct, že hodně vysokých politiků jim v tom pomáhalo. Řekl bych, že modrý ptáci jim v tomhle hodně pomohli. Ale myslím, že ne u všech to byla rafinovanost. Byla to také naivita. Zbavte se podniků, které jsou staré, nikdo je nechce! A je to hrozný, ale my jsme si neuvědomili, že když je tedy nikdo nechce, tak proč je kupují? Rozumíte? Tak blbí jsme byli.
Já se musím přiznat, že i já byl jeden z těch blbů. Když přišla masivní mediální akce s tím, že bude levná elektřina. Pryč s uhlím! (Mimochodem, média na tom všem také mají velký podíl.) Já jsem byl tak blbý, že jsem postavil dům bez komínu. Máme elektrické topení v podlaze, jsou tam přímotopy a nemůžeme se doplatit. A tak je to se vším. Potraviny! Oni přece na západě měli před revolucí lístky – nekupujte jedovaté potraviny v Čechách. Dejte si pozor! Pak sem jezdili a vozili si domů plné kufry nákupů. To si budou starší lidé ještě pamatovat.
Čili – byli jsme podvedeni, okradeni, zbavili jsme se majetku. Stala se z nás služebna a skladovací prostor. Překladiště pro východní Evropu.

Jedním ze strašáků dnešní doby jsou bezesporu exekuce. Jak hodnotíte nastavení tohoto systému? A mohou si za dluhy lidé opravdu sami, jak nedávno naznačil i prezident Zeman v některých případech?

Ano, má úplnou pravdu. Většinou si za to mohou lidi sami, protože jsou blbí. Ale stát má zodpovědnost i za blbý. A měl by je prostě mírnit. Lidi nemyslí na druhý den. Vezmou si půjčku a neuvědomují si, že ji nesplatí. Dostanou se tak do tragické situace. A nejsou to zlí lidi. Jsou to jenom idioti. Víte, to nabízení půjček je špatné. Buď by se v tom měla nastavit nějaká pravidla, aby byli ti hlupáci, co si půjčují, více chráněni; nebo já nevím, jak to řešit. Miloš má pravdu. Jsou hloupí, naivní.

A ty exekuce? Jak vidíte ten systém, jak je nastavený?

Tak stát si začal od určité doby – všichni jsme si toho všimli – dělat zákony tak, aby se nemuselo moc přemýšlet. Aby se rychle zavíralo, vyhazovalo, zabavovalo… Je to mnohdy nemorální, nemá to žádnou ochrannou vazbu, nic. Máme tolik zákazů, příkazů, co se všechno musí a co nesmíme. A hlavně máme všude pohrůžky a tresty. Penále! Nezaplatíš, penále, neuděláš tohle a tohle, dostaneš penále. A ta penále jsou z jiného světa. My máme mzdy jako v Čechách, ale penále jako ve Spojených státech nebo v Německu. Neodpovídá to normálu. Je v tom nepoměr.

Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách. O těchto nejchudších českých zaměstnancích mluví doslova jako o ubitých a vyčerpaných. Je podle vás to, co říká přehnané, nebo opravdu v 21. století žijí lidé na hranici bídy, a to přesto, že pracují? Kdo za to může a je možné vůbec s tím něco dělat?

No, to musí stát. Ten je od toho, aby občany chránil. Ta novinářka má úplnou pravdu. Ta situace je zoufalá. Za mnou také takoví lidé chodí. Ti podnikatelé se k nim chovají jako k otrokům. Ti lidé doslova utíkají na oběd, utíkají z oběda, utíkají na záchod, utíkají ze záchodu…  Mzdy jsou minimální. Nemají žádné zastání. Stát by podle mne samozřejmě neměl ekonomiku řídit, ale měl by ji usměrňovat. Teď například jsem si ráno přečetl v novinách, že ty zrůdné ceny másla vyvolává nezřízená žravost řetězců. Tu cenu nedělají ti, co to máslo vyrábějí, ale ti, co to prodávají. Ti to ženou nahoru.  Já myslím, že stát by měl své občany chránit. Toto k tomu patří. Pracovní podmínky jsou nelidské. Samozřejmě, ne všude. Já vždycky vzpomínám na Baťu. To byl kapitalista, jakého já si představuji. Člověk vlídný, který měl rád své zaměstnance, staral se o ně, zabezpečil je. Myslím, že i dnes takoví jsou. Ale nejsou to zahraniční vlastníci našeho majetku. Bývalého, bohužel!