V pondělí 4. ledna jste odeslala všem poslankyním, poslancům, senátorkám a senátorům návrh na změnu prvního odstavce prvního článku Ústavy, kde navrhujete doplnit, že ČR je stát založený „na úctě k hodnotám rodiny, samosprávné obce a vlasti“. Proč je těch pár slov tak důležitých? 

Je to jednoduché. V Ústavě totiž scházejí. Je tam jasný apel na svobody a práva jednotlivce, což je nepochybně správně, ale rodina, obec ani vlast tam nefigurují. V této době považuji za více než symbolické, abychom se o tyto hodnoty opřeli, nebo lépe řečeno abychom dali najevo, že si je jasně uvědomujeme.

Víte, mně už v Ústavě chyběly delší dobu, ale právě prožitý rok by měl být důvodem, abychom si to uvědomili možná všichni. Že rodina je nezastupitelná, obec že je důležitá pro fungování všeho podstatného a vlast by měla být naší nejvyšší jistotou – že nás v tom nenechá. Povšimněte si, že každý stát v době pandemie myslel na sebe, chránil hlavně své zájmy, své občany... Je to přirozené, historicky dané... A správné. A tak bychom se toho měli, stejně jako naši předkové, držet. 

Říkáte, že takto vysíláme jasný signál občanům, že jmenované hodnoty je potřeba ústavně chránit, i vnějšímu světu, což je důležité právě v dnešní době. Lze prosím uvést nějaký konkrétní právní spor nebo nějakou situaci, kdy by se o tato slova šlo významně opřít? Jakou to může mít váhu?

Může to mít obrovskou váhu v případě, kdy bychom byli jako země tlačeni k něčemu, co by tyto hodnoty popíralo, například kdyby se začalo tvrdit, že rodina jako taková je přežitek. V republikovém významu se můžeme nadít toho, že by byla obcím upírána krůček po krůčku samostatnost, a byly by opět tlačeny k tomu de facto poslouchat stát. Třeba novým zákonem o obcích, který by se o to snažil. Víte, já jsem praktik, a samosprávou žiji od roku 1990. Zažila jsem všechny její etapy – přílišnou volnost, které někteří v 90. letech zneužívali, pak v té době moderní nový zákon o obcích, to byl rok 2000, kdy obce byly skutečně důstojnými samosprávnými jednotkami, a dobu dnešní, kdy obce jsou pod takovou kuratelou, že za chvíli by mohla být samostatnost pouze teoretická.

Zažila jsem nedávno výrok jednoho ministra, ať se mu obce omluví, že si dovolily kritizovat práci ministerstva v rámci klasické soudní obrany. Pro mne jako znalce ústavního práva věc nevídaná, neomluvitelná a skandální. Pak mám obec, po které chce stát penále 40 milionů korun, prostě proto, že může. Ta obec má 250 obyvatel. Pro mne je tu stát lichvář. Tedy, ať se vrátím k otázce, kdyby vznikl nový zákon o obcích, který by samosprávu ukrajoval, mohl by ho Ústavní soud zrušit, protože by jeho znění shledal v rozporu právě s onou deklarací hodnot.

A vlast? Probůh – co jiného by mělo být v Ústavě než úcta k této hodnotě, která je základem všeho? Všimněte si, nepoužívám slovo stát, ale vlast. Chápu to jako odlišné pojmy. Ve své podstatě se velmi divím, že se ty tři pojmy neobjevily v Ústavě už v době jejího přijetí.