Dne 9. listopadu jsme si u busty generála Charlese de Gaulla na Barrandově právě v den 73. výročí jeho smrti připomněli generálův odkaz, jeho význam nejen pro Francii, ale i pro Evropu a celý svět. Vždyť byl jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století. Byl to právě on, kdo z celé řady francouzských generálů jako jediný pozvedl francouzský prapor boje proti nacistům za druhé světové války a kdo jako jediný z představitelů zemí, které podepsaly mnichovskou dohodu, uznal její neplatnost od samého počátku.

Ale vyznamenal se svou statečností už za první světové války. Bojoval až do svého zranění, a když byl poté zraněn a upadl do německého zajetí, devětkrát byl znovu zajat. Prozradila ho vždy jeho vysoká postava – měřil 196 cm. Během meziválečného období marně přesvědčoval generalitu, že Francie musí armádu připravit na nový způsob boje – nikoliv zákopovou válku, ale armádu modernizovat, profesionalizovat, vyzbrojit tanky a moderní technikou. Neuspěl, a proto Francie tak rychle podlehla německému útoku, nezachránila ji Maginotova linie, kterou Němci prostě obešli. Když viděl, jak na počátku druhé světové války se vláda stáhla do Bordeaux a kapitulovala, on z Londýna pronesl na vlnách BBC výzvu k boji a postavil se do jeho čela.

Stejně tak zachránil Francii před pučem francouzských důstojníků v Alžíru a pomohl Alžírsku vyhlásit nezávislost. Byla by toho dlouhá řada, co vykonal pro Francii. Já jsem ve svém vystoupení před bustou připomněl právě jeho poslední den, kdy se neubránil skonu, a kardinál Dominik Duka zase vzpomněl jeho životní víry v Boha a jak mu pomáhala překlenout nejen politické, ale i jeho osobní překážky a strasti. Například smrt jeho milované dcery, která zemřela ve svých dvaceti letech. Ale také jeho rodinné a společenské zvyky. Třeba to, že si tykal jen s příslušníky vojenské školy v Saint Cyr a poté s důstojníkly 33. pluku, v němž sloužil. Jinak všem vykal, vykání platilo i pro rodinu – manželku oslovoval Madame a ona jeho mon général. Narozeniny svých dětí slavil devět měsíců před jejich narozením, dort s narozeninovou svíčkou se podával na stůl vždy za deset let.

Ale nechci zabíhat do dalších stránek jeho života, to by bylo na knihu, kterou jsem také v roce 1975 napsal. Ta mi právě pomohla sblížit se s panem kardinálem, s nímž jsem navázal upřímné přátelství, jež trvá a stále se upevňuje až dodnes. Právě proto jsme společně organizovali i onen pietní akt na Barrandově. Přišli všichni pozvaní, i naše jediná brigádní generálka, dnes v záloze Mgr. Lenka Šmerdová, která v současné době pracuje pro Český červený kříž. Jediný, kdo se nedostavil a ani se neomluvil, ač jsme ho oba s panem kardinálem pozvali, byl současný francouzský velvyslanec v Praze Alexis Dutertre. To byl od roku 1975, kdy mě na velvyslanectví pozval na oběd i s manželkou Emmanuel d’Harcourt, první velvyslanec, s nímž se mi nepodařilo navázat žádný kontakt, ač jsem s velvyslanectvím úzce spolupracoval od poloviny sedmdesátých let až do nástupu současného velvyslance. Dokazuje to mj. 43 zápisů uložených v pardubickém archivu. Tolik jsme měli společných obědů a schůzek a na obsahu zápisů jsme se vždy dohodli. Včetně požadavků, které francouzská strana měla vůči našim představitelům.

Alespoň jeden příklad: v roce 1984 byl náš básník Jaroslav Seifert oceněn  Nobelovou cenou za literaturu. Protože však podepsal Chartu 77, nesmělo se to u nás zveřejnit. Francouzský diplomat mě požádal, abych tlumočil, že když se u nás tento fakt nezveřejní a nevyjde alespoň jedno ze Seifertových děl nákladem alespoň 30 000 výtisků, na evropském kulturním fóru, které se konalo v prosinci v Budapešti, bude naše republika tvrdě kritizována. Tlumočil jsem to v sekretariátu Gustáva Husáka, a protože ten si velice zakládal na tom, aby se jevila naše republika v zahraničí v tom nejlepším světle, okamžitě nařídil, aby Rudé právo otisklo o Seifertově jmenování zprávu na první straně a aby Československý spisovatel vydal jedno z jeho děl. Protože v podmínkách nebyl stanoven způsob prodeje, knížku prodával jen Čs. spisovatel a před jeho sídlem stála kilometrová fronta. Ale vyšla! 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Článek obsahuje štítky

demonstrace , Francie , Izrael , terorismus , Hamás , Syruček , pásmo Gazy , Palestinci , Charles de Gaulle , Hizballáh

autor: Václav Fiala