Pane profesore, co by delegáti sněmu hnutí Trikolora získali vaší volbou? Jak se vypořádáváte s námitkou, že jste akademik a teoretik, zatímco strana nyní potřebuje praktického lídra?

Především nejsem první akademik, který vstoupil do politického života. Oswald Spengler pokládal působení ve veřejné sféře za povinnost, jímž se prokazuje věrohodnost a autentičnost každého skutečného myslitele nebo vzdělance. Intelektuál nesmí postrádat odvahu, a kde jinde ji nabude, než mimo komfortní zónu své pracovny? Mám praktické zkušenosti se zakládáním a řízením velké akademické instituce a vedl jsem řadu pracovních týmů. Mojí volbou získají delegáti sněmu změnu, protože mám v úmyslu výrazně zasáhnout do organizace a politické kultury Trikolory, a posílení ideového směru spjatého s národním konzervatismem. Jsem přesvědčen, že vzhledem k vnitropolitické situaci a dramatickému ekonomickému a zahraničně politickému vývoji představuje program národního konzervatismu tu nejúčinnější cestu k vybudování soudržné a silné národní komunity zaštiťující bezpečí, důstojnost a prosperitu svých příslušníků.      

Sdělil jste, že budoucnost strany nevidíte v pouličních bouřích. Šlo o narážku na některého z protikandidátů? Co jste měl přesně na mysli?

Mirabeau rozlišil na počátku Francouzské revoluce populus, to znamená lid jako zdroj výkonné a zákonodárné moci, a plebs, živelný, iracionální a nespoutaný dav, který může mít občas na politický život ozdravný účinek, ale jenž se často vymyká s neblahými následky kontrole. Politik musí být vůdcem lidu, ale nikdy by se neměl stát rukojmím davu a být závislým na jeho pomíjivé přízni. Kritizoval jsem opakovaně v Parlamentních listech Milión chvilek pro demokracii jako nedemokratické hnutí a musím totéž udělat i u vystoupení, která jsou mi ideově bližší. Někteří představitelé Trikolory se opřeli o plebs a prožívali na veřejných prostranstvích euforii z domněle masové podpory. Ztratili tím ale sympatie voličů reprezentujících většinový populus, což se projevilo na nepříznivém volebním výsledku.