Pomáháte extrémním turistům s cestami do postsovětského prostoru. Jaké expedice jste loni vypravila?

Čeští cestovatelé jsou velice aktivní. Naši motorkáři dorazili často až do Magadanu na ruském Dálném východě, lidé s námi objevují vzdálené kouty Sibiře anebo polární kraje na severu. Nikdy nevím, kdo s čím přijde. Často jde totiž o velice jedinečné výpravy osobitých jedinců. Každopádně nejde o lidi, kteří vysedávají po hospodách a žijí životy hrdinů televizních seriálů.

Loni jsem vypravovala dvě větší expedice. Čtyři starší cestovatelé, dva už mají hodně přes šedesát let, pluli na půjčeném katamaránu pět set kilometrů po Podkamenné Tungusce. Bude s nimi beseda v Domě národnostních menšin. První 6. března. Tam jsou opravdu velice vstřícní a ochotní. Dobře se mi s nimi spolupracuje.

Pak jedna výprava plula na plachetnici Bagatela z Norska do Murmanska a dále do Země Františka Josefa k hrobu polárníka Oty Kříže. Bohužel, ta nebyla stoprocentní. Šestice chlapů byla vybavena všemožnými povoleními a dokumenty, ale v Murmansku asi něco zanedbali a Rusové je po cestě vrátili. Nezlomilo je to a tento rok si to zopakují, aby dosáhli svého cíle.

A právě lidé, kteří vysedávají po hospodách či kavárnách a čas odměřují programem v televizi, mají často dost pomýlené představy o dnešním Rusku. Bída, svrab, neštovice. Co vy na to?

Předsudky jsou a byly. Cestovatelé, které znám, většinou cílovou zemi znají celkem dobře už dopředu. Čtou, dívají se na dokumenty, radí se s povolanými. Jde o kategorii aktivních lidí, kteří si do Ruska neberou masové konzervy a plzeňský ležák, protože vědí, že tam hlady a žízní neumřou. Málokdy se stane, že by tam měli zásadní problémy. V Rusku jsou cizinci velmi vážení, ale samozřejmě se stává, že někdo zažije i horší přijetí. To se stává hlavně novinářům.

Mimo práce v cestovní kanceláři jste také předsedkyní Klubu cestovatelů po Rusku. Snažíte se v něm o nějakou osvětu mezi Čechy ohledně Ruska?

V podstatě ne. Pořádáme setkání lidí, kteří cestovali po Rusku a oni vyprávějí své zážitky. Nikdo neříká, jaký je Rusko ráj na zemi a že tam žijí úžasní lidé. Každý si řekne to své. Ostatně klub vznikl zezdola. Lidé, co se vrátí z cest, se většinou o své zážitky chtějí podělit s ostatními a tak to vzniklo.

Nicméně v Česku se usadil mediální obrázek Ruska, že je to totalitní režim Vladimira Putina s tvrdě utlačovanou opozicí, který si vybíjí zatím jen na Ukrajině své imperiální choutky. Jak se s tím vyrovnáváte?