Výstupy summitů skupiny G7 i Severoatlantické aliance mluví o rozpínavosti Číny, nedodržování lidských práv a nutném omezení takových činností. Čína na to reagovala negativně s tím, že státy G7 nerozhodují a každý stát má právo rozhodnout se sám za sebe. Jak výsledky summitů vnímáte?
Je příznačné, že tato uskupení vidí vždy problém v tom druhém, a ne sama v sobě. Čína odpověděla zcela přiléhavě: Je to věcí každého státu, jak si uspořádá vnitřní záležitosti. Z hlediska obchodních zájmů států G7 je tlak na Čínu pochopitelný, protože Čína už nevyváží jen šunty jako před lety, ale výrobky, které snesou srovnání a mnohdy ty nečínské kvalitativně i technologicky válcují. G7 hrozí, že požádá Světovou obchodní organizaci, aby posoudila ceny čínského vývozu. Jestli je shledá netržní, pak jsou prý na řadě odvetná cla na dovoz čínského zboží. No, řekl bych na adresu G7: Vyrábějte zboží, které je konkurenceschopné, a ne jenom zelené, pak jistě se dostanete na stejnou cenovou relaci jako čínské zboží a problém bude vyřešený.
Zavést ochranářská cla je nejhorší způsob, jak se s konkurencí vypořádat. G7 se rovněž nelíbí čínská hospodářsko-politická opatření, která jsou prý v rozporu s praxí běžnou v tržních ekonomikách. Tržní ekonomikou se myslí směna výrobků za jiné výrobky nebo za peníze. Tržní ekonomika tudíž není o dotacích a státních podporách. Stát nemá vlastní peníze, stát je získá na daních a utrácet by je měl ve prospěch těch, kteří mu je svěřili, ve prospěch daňových poplatníků. A pokud G7 míní, že státní zásahy do čínské ekonomiky jsou v rozporu s tržním hospodářstvím, tak pláčou sice propagandisticky hezky, ale na špatném hrobě. Měly by stát a plakat u vlastního hrobu, který si různými regulacemi, dotacemi a aktivistickými Grean Dealy samy kopou.
Dnes v uvozovkách slavíme den daňové svobody, tedy do tohoto data byl daňový poplatník nevolníkem státu. Teprve teď pracuje na svém. Pro srovnání: Největší daňový útlak obyvatelstva byl po krátkou dobu v 18. století, kdy představoval okolo 70 procent, naturálie a robotu v to počítaje. Pak se jen snižoval, nebyl únosný. Za první republiky nastala daňová svoboda po 55 dnech. Co více k tomu říct?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová