V posledním týdnu se v české politice nejvíc diskutovalo o volbě nového Veřejného ochránce práv. Jak moc je pro společnost důležité, aby měla nějakou instituci, které může věřit, že se postaví na jejich stranu proti státu?

Jistota občanů má být založena na tom, že skutečnou politickou moc drží lid, nikoliv elity. To znamená, že lidé mohou odvolat svého poslance, vymoci si referendum, volat k odpovědnosti státní úředníky, vypovědět vládě poslušnost a v krajním případě se vzbouřit. Takový by měl být normální stav.

Dnešní situaci svévole byrokratických aparátů a neziskovek nemůže vyřešit jeden úřad, i kdyby fungoval úplně dokonale. Nicméně určité zmírnění problému přinést může. Lepší, než nic.

Co říci k tomu, jakým způsobem tento úřad pojímala v minulých šesti letech Anna Šabatová?

To, co paní Šabatová provedla, nelze označit jinak než krádež. Stala se šéfkou úřadu, naplnila ho svými přáteli a ideovými spojenci, a přeměnila ho v nástroj represe proti normálním pracujícím lidem. Dnes je úřad ombudsmana spíš takovou malou tajnou policií, slídící, jestli se občané chovají a myslí dost politicky korektně. Samozřejmě, podporuje také zavádění prvků islámského práva, to asi nepřekvapí.

Zkrátka, paní Šabatová úřad ukradla a začala jej používat jako opak toho, k čemu byl zřízen. Vrcholem pak bylo, když rozpoutala štvanici proti ředitelce pražské zdravotnické školy. Přitom paní ředitelka se ničeho špatného nedopustila. Dokonce ani ten konflikt s islámskou fundamentalistkou neproběhl, protože ta do školy nikdy nenastoupila. Anna Šabatová si ředitelku prostě vybrala jako oběť, a chtěla na ní celé republice ukázat: „takhle dopadne každý, kdo se postaví na odpor“.

Začne nyní ombudsman pracovat správně?

Rozhodně bude fungovat mnohem lépe. Ale tím by to nemělo skončit. Teď je namístě trestní stíhání jak paní Šabatové, tak jejích nejhorších spolupracovníků. Paragrafy musí přesně pojmenovat právníci, ale zcela jistě šlo o zločinné spiknutí s cílem likvidace občanských svobod v České republice.

Před volbou do rozhodování poslanců velmi aktivně vstoupil spolek Milion chvilek, který hrozil, že v případě zvolení Stanislava Křečka svolá proti němu demonstraci. Má tato forma nátlaku na rozhodování zákonodárců v polistopadových časech nějaké srovnání?

Ještě před měsíci působili milionchvilkaři hrozivě, teď už jsou jenom směšní. Vypadá to, že pár kluků vytáhlo nějaké peníze z Georga Sorose, a další – žel – z daňových poplatníků. Teď potřebují vykazovat činnost a být vidět, než přijde nabídka na pozici ředitele pro společenskou odpovědnost v nějaké korporaci.