K úternímu sdělení Českého statistického úřadu, že oproti předchozímu roku stouply v září ceny „jen“ o 6,9 %, zaznělo od některých ekonomů spokojené konstatování, že zdražování máme za sebou a míříme ke stabilnějším cenám. Jaký komentář by si od vás vysloužila skutečnost, že jde o nejnižší hodnotu od prosince 2021, tedy za téměř dva roky?

Samozřejmě je to dobře, je to příjemné pro naše úspory, v tom žádný úskok nehledejte. Na druhou stranu neodpustím si tu dvě malá rýpnutí. První rýpnutí: Jakkoliv bude inflace nadále klesat, dlouhodobě zůstanou mnohé položky velmi vysoké. Třeba energie zůstanou dlouhodobě výrazně dražší – už kvůli Green Dealu. A zadruhé, oficiálně vykazovaná inflace nemusí být – a také není – totéž, co subjektivně cítíte na své peněžence. Se spotřebitelským košem se dá všelijak manipulovat, například se nemusí aktualizovat dost často, takže nemusí odpovídat tomu, co skutečně prožíváme. Existují odhady, že v různých zemích může být inflace zažívaná na vlastní kůži až o dva procentní body nebo i více vyšší než ta oficiálně vykazovaná.

Premiér Petr Fiala se u příležitosti dvou let od voleb, jejichž výsledky mu umožnily sestavit vládu, nechal slyšet, že se podařilo zvrátit trend zadlužování po minulých vládách. Dodal, že příští rok bude Česko plnit Maastrichtská kritéria, která jsou hlavním ukazatelem zdravých veřejných financí a jejich plnění je také podmínkou pro přijetí eura. Lze tato slova ocenit ve světle stále se snižující kupní síly obyvatelstva?

Ty dvě věci bych nemíchala dohromady. Ano, kupní sila obyvatelstva se snižuje, a není to dobře. Ale kdybychom to řekli v jedné větě spolu s informacemi o zadlužení, skoro by to vypadalo, jako že jedno podmiňuje přímočaře druhé… A tak tomu prvoplánově není, byť samozřejmě v ekonomice vše souvisí se vším. Spíš bych se pozastavila nad něčím úplně jiným.

Totiž, jak dokázal premiér do jedné věty zamontovat Maastrichtská kritéria a to, že podmiňují přijetí eura – to zase zní, jako by volal: „Hurá, díky splnění kritérií budeme moci přijmout euro!“ A to je taky hluboké nepochopení. Maastrichtská kritéria mají ten smysl, aby veřejné finance té které země zůstaly zdravé. A až na druhém místě je řečeno: Pokud někdo chce přijmout euro, musí mít zdravé finance, což doloží splněním kritérií. Vnímáte ten rozdíl? Kritéria nemáme plnit, abychom mohli přijmout euro. Kritéria máme plnit, abychom měli zdravé finance.

A já vám k tomu mohu prozradit malé tajemství: Je poměrně snadné dokázat, že zemi, která přijme euro, se ihned začnou její veřejné finance zhoršovat…

Předseda české vlády se rovněž pochlubil, že „vláda vstupuje do dalších dvou let s dobrým skóre“. Když se přidržíme jeho sportovní terminologie, co jsou vstřelené góly, po nichž bylo možné jásat, a co obdržené branky, při nichž se Fialův kabinet dopustil nějaké chyby?

Vstřelené góly mě nenapadají. Chyby jsou všude. Za mne tím největším selháním je právě přístup k veřejným financím. Nerozumím, jak se vláda může chlubit poukazováním na veřejné finance, když každý rok vysekne tak velký schodek.