K úternímu sdělení Českého statistického úřadu, že oproti předchozímu roku stouply v září ceny „jen“ o 6,9 %, zaznělo od některých ekonomů spokojené konstatování, že zdražování máme za sebou a míříme ke stabilnějším cenám. Jaký komentář by si od vás vysloužila skutečnost, že jde o nejnižší hodnotu od prosince 2021, tedy za téměř dva roky?
Samozřejmě je to dobře, je to příjemné pro naše úspory, v tom žádný úskok nehledejte. Na druhou stranu neodpustím si tu dvě malá rýpnutí. První rýpnutí: Jakkoliv bude inflace nadále klesat, dlouhodobě zůstanou mnohé položky velmi vysoké. Třeba energie zůstanou dlouhodobě výrazně dražší – už kvůli Green Dealu. A zadruhé, oficiálně vykazovaná inflace nemusí být – a také není – totéž, co subjektivně cítíte na své peněžence. Se spotřebitelským košem se dá všelijak manipulovat, například se nemusí aktualizovat dost často, takže nemusí odpovídat tomu, co skutečně prožíváme. Existují odhady, že v různých zemích může být inflace zažívaná na vlastní kůži až o dva procentní body nebo i více vyšší než ta oficiálně vykazovaná.
Premiér Petr Fiala se u příležitosti dvou let od voleb, jejichž výsledky mu umožnily sestavit vládu, nechal slyšet, že se podařilo zvrátit trend zadlužování po minulých vládách. Dodal, že příští rok bude Česko plnit Maastrichtská kritéria, která jsou hlavním ukazatelem zdravých veřejných financí a jejich plnění je také podmínkou pro přijetí eura. Lze tato slova ocenit ve světle stále se snižující kupní síly obyvatelstva?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník