Jaké zprávy dostáváte od příbuzných či přátel z Ruska ohledně drahoty, sankcí a vlády prezidenta Vladimira Putina?

Ekonomická situace se v Rusku zhoršuje. Je to fakt. Ale nejsem si jistá, zda to obyčejní lidé vnímají jako špatnou ekonomickou politiku prezidenta a vlády. Spíše je oceňují za dobrou mezinárodní politiku. Jestliže jsou ochotni trpět kvůli tomu, že se Putin postavil Západu, nic divného v tom nevidím, je to ukotvené v ruské povaze. Kvůli tomu, čemu věří, Rusové vydrží hodně. V pravoslaví, což je hlavní náboženství v Rusku, je utrpení hlavním pojmem. Přes utrpení přichází spása. Utrpením podle mě v Rusku prochází nejen ruští vlastenci, ale i ruská opozice. Každý trpí za tu svou pravdu pravdoucí.

Samozřejmě poté, co Rusko zavedlo protisankce, jsem se velice obávala, že si maminka už nekoupí ani jamón, ani parmezán, i když tuším, že je moc nekupuje. S údivem jsem zjistila, že matka už dávno kupuje jen to, co dodávají místní výrobci. Matka pracuje ve školním zdravotnictví a ještě před rokem hodně vypravovala o běžencích z Donbasu. Žije totiž v Rostovské oblasti na hranici s Donbasem. Například, že viděla šedivá děcka z Doněcka. Kamarádka mi zase říkala, že je neskutečné slyšet, jak padají bomby. Žije v ruském městečku, které je jen patnáct kilometrů od hranice s Luhanskou oblastí. Co se týče zpráv z domova, poslední byla, že rodiče dostali od příbuzných třicet melounů, myslím ovoce a ne peníze, a většinu rozdali sousedům. V Rusku je všechno ve velkém. Melouny, dobro či zlo.

Co si myslíte o Dějinách Ruska 20. století, které zpracovává kolektiv autorů kolem historika Andreje Zubova?

Jako absolventka vysoké školy pedagogické vím, že toto dílo podle všech metodických kánonů nemůže být považované za učebnici, jak je prezentované. Bylo zamýšlené jako učebnice, to ano. Od státu dostal objednávku Alexandr Solženicyn, pracoval na učebnici půldruhého roku a pak projekt předal panu Zubovovi. S odstupem času, přesněji v roce 2008, Solženicyn Zubovovi napsal: "Byl jsem opravdu ochoten podpořit projekt vytvoření školní učebnice o dějinách Ruska XX. století, protože jsem to vždy považoval a považuji za úkol nejvyšší důležitosti. Ale když tento projekt pod Vaším vedením, coby redaktora, získal konkrétní obrysy, které vylučují původní záměr, uvědomil jsem si, že se s ním nemůžu ztotožnit, neboť nesouhlasím jak s nekontrolovaným nárůstem jeho objemu, tak i s řadou nápadů a hodnocení v něm přítomných. Právě proto Vás žádám, aby mé jméno nebylo spojováno s Vaším dílem."

Po přečtení několika kapitol jsem se ztotožnila se Solženicynovým názorem, který je pro mě vetší autoritou, než historik Zubov nebo dopisovatelé, kteří kupodivu pochází z Česka. Třeba pan Alexej Kelin. Nevím, co přesně napsal do Dějin Ruska 20. století, protože v knize jsou autoři uvedeni jen ve jmenném seznamu, takže se těžko zjišťuje, kdo za jakou myšlenkou stojí, ale vím stoprocentně, že s tím není něco v pořádku. Pan Kelin, který je původním povoláním inženýr, je představen v knize jako zástupce ruské národnostní menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. A podívejte se společně se mnou na podivnou metamorfózu. Pan Kelin, který v knize figuruje jako veřejný činitel, najednou poté, co byla kniha přeložena do češtiny a on si párkrát poseděl na prezentacích vedle Zubova, se stal historikem. Je to neuvěřitelné, ale už rok potkáváme "historika Kelina" na stránkách novin a v televizích. Kde proboha toto historické vzdělání stihl absolvovat? Že by na univerzitě třetího věku?

Můžete popsat pozadí problémů rusky psaného časopisu Artěk?

S radostí. Konečně se o toto téma někdo zajímá. Byla jsem šéfredaktorkou Artěku během roku 2014. Časopis pro mládež v ruštině s názvem Artěk výcházel za podpory Ministerstva kultury České republiky sedm let. V roce 2014 dostal podporu 320 tisíc korun. S myšlenkou založit mládežnický časopis přišel Alexandr Barabanov, který v tu dobu vedl spolek Artěk. Pan Zolotarev z Ruské tradice řekl, že zkusí pomoci s dotací, pokud bude šéfredaktorem jeho člověk. To mi říkal Barabanov. A skutečně to klaplo. Všechno bylo v pořádku, pokud časopis dělali jejich lidé. Změna přišla, když se Barabanov rozhodl, že bude dělat časopis sám. Zajiskřilo to v době ukrajinské krize. Barabanov, který pochází z Kyjeva, jako předseda spolku Artěk ostře vystupoval proti nové kyjevské vládě v Českém rozhlase a v České televizi. Tušila jsem, že časopis příští rok grant nedostane, přestože nebyl politicky zaměřen. Psali jsme o kulturních a společenských aktivitách rusky mluvící mládeže, propagovali české památky, dějiny a studentský život. Mé tušení se naplnilo. Artěk na tento rok podporu nedostal. Nikdo Artěk doposud nepodpořil, ani Moskva ne, tudíž pomalu zaniká. Hlavně, že časopis Ruské slovo, v jehož redakční radě sedí pan Kelin, dostal ve srovnání s minulým rokem o něco víc. Dotace na rok 2015 pro Ruské slovo činí 1 850 000 Kč.

Co si myslíte o společnosti Ruská tradice?

Myslím, že se má dobře, hlavně jeho vedení. Poté, co v roce 2008 ze společnosti odešel opravdový historik Ivan Savický - doposud mám jeho dopis, ve kterém rozkrývá, jak si pánové Kelin a Zolotarev společnost přivlastnili - a další vážené osobnosti, poté co dosadili do všech dotačních komisí své lidi, poté co prokázali, jak umějí zařídit dotace, nemám obavy, že by se Ruské tradici nevedlo dobře.

Je pan Alexej Kelin dobrým zástupcem ruské národnostní menšiny ve vládě?

Je vynikajícím zástupcem finančních zajmů spolku Ruská tradice. Podle mne je v příkrém střetu zajmů. Ruská tradice je z tak zvaných ruských spolků největším sběračem dotací od České republiky. Na tisk, kulturu, dětské divadlo, vydavatelskou činnost… A ještě vás chci poopravit. Rada není ve vládě, Rada je při vládě, takže pan Kelin žádnou státní funkci nemá. Zprávy, které Rada vydává, vláda neschvaluje, jen bere na vědomí.

Víte, jak se někdo stane zástupcem národnostní menšiny v Radě? Jednou za čtyři roky - mělo by to být podle voleb, ale občas na Radu zapomenou a ona pokračuje i mimo volební období - ministr pro národnostní menšiny - před tím zahraniči - vyhlásí výběr kandidátů. Teoreticky může uchazeče nabídnout každý spolek, který se považuje za reprezentanta národnostní menšiny. Ale nakonec se stejně zástupcem stane ten, koho si vybere ministr. Takže, co se týče ruské menšiny, na začátku tam byl Kelin, pak dvě období Zolotarev, oba z Ruské tradice, teď zase Kelin. Prostě se spolu střídají navlas jako Putin s Medveděvem a poučují ostatní o tom, co je demokracie. V roce 2014 chtěly některé ruské spolky tuto zaběhlou výměnu změnit a hned dostaly od dvou pánů nálepku "pátá kolona".