Někteří označují rok 2015 za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Nemyslím, že by rok 2015 byl přelomový. Snad si pouze začínáme uvědomovat, že je to i o nás, že nemusíme být vždy jen v bezpečné vzdálenosti od nepříjemných problémů. Řada z nás snad přestává být i pasivním konzumentem účelové mediální masáže. Spousta lidí vyhledává i další informace a je překvapena, když oficiální informace je vlastně dezinformace. Společnost nebere lež za cosi špatného, nepřijatelného. Vždyť v minulém desetiletí Američané vyvolali celosvětovou krizi tím, že si stanovovali nereálné cíle, které opakovaným falšováním ve výkazech plnili. A poučili jsme se? Asi ne. Dnes tito manažeři mají vyšší příjmy než v kritický okamžik. To, že jsme klamáni, nám asi nevadí. Jen občasné probuzení do reality nás irituje a politiky otravuje, neboť po nich chceme akci. Ale to oni berou v první třídě politické školy, že každé rozhodnutí a akce jsou pro politika ohrožením. 

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Vidím, že víte asi víc než já. Já na úspěch a rozhodný krok Evropské unie teprve čekám. Nechci opakovat stovky jiných příspěvků, které se shodují ve slově selhání. I já si myslím, že současná migrace není náhodná a změny se měly konat již před řadou let. Například my v České republice jsme mistry v poučování. Jako i v jiných oblastech diskutujeme, ale neděláme nic. Tím, že jsme se odnaučili plánovat své kroky, jsme odsouzeni se točit v kruzích. Každý asi chápe, že to je velmi drahé a nikam nás to neposouvá. Nebo že by to byl úmysl pro dosažení větší poslušnosti a podřízenosti? Všichni se shodují, že EU nebyla a není připravena, ale když se i dnes, na počátku roku 2016, zeptáte, jak jsme připraveni na to, že k nám „zabloudí“ například 2 000 běženců, nikdo nic neví. Asi bychom uvolnili miliony z našich penzí a zaměstnali 4 000 poradců, stráží, kuchařů a dalších profesí. To nemluvím jen o nejvyšším patru moudra, ale o běžné exekutivě. Přitom jsem přesvědčen, že obyčejní občané nejsou ochotni přijmout variantu, že právo má dvojí metr. Je prostě šílené, abych se například legitimoval, pokud budu chtít pít alkohol, zda jsem plnoletý, a na druhé straně se tu po Evropě pohybují statisíce lidí bez dokladů či s doklady falešnými. Bylo by zajímavé, kdyby z Turecka přijeli další Dienstbierové, a jak bychom je rozeznali.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

To je asi snaha médií vyvolat tento obraz. Já se pohybuji mezi normálními lidmi a jejich názor je stále stejný. Věřím, že to není názor redaktorů médií, kterých řadu znám a vážím si jich, ale snad zuřivá snaha zájmových skupin manipulovat společností. Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v Čechách a v Evropě, a nyní se o nás trochu bojím. Je pohodlné nepřemýšlet, nevybočovat, splynout s hlavním názorovým proudem. Obětujeme za to svobodu, nezávislost. Náš český dvorek je komicky malý. Strašíme se navzájem a vliv skutečných mocenských uskupení nám uniká. Také technologie se vyvíjejí rychleji než my. Máme velké množství informací a okamžitě. Protože chceme být důležití, musíme křičet první. A tak si nenecháme odstup k okamžitým informacím a neumíme rozlišit důležité od nepodstatných.

To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde podle vás o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok?

Nepřipadá vám, že celoevropský pohled je vlastně německý? Nevím, zda paní Merkelová je někým významně ovlivňována či si nese určitý komplex nebo je to opravdu její názor. Pro některé německé významné skupiny je to jistě dokonce výhodné. Ale asi nepočítali s názorem ostatních. Nakonec rychlá invaze a moment překvapení jsou jejich vyzkoušenou zbraní. S řadou Němců často diskutuji a vnímám, že jejich myšlení je opravdu od našeho odlišné. Snaží se o pořádek a mají stále vojenské geny a poslušnost v krvi. Němci se ale strašně bojí, aby je někdo neoznačil jako fašisty.

Lidé na problém nechtějí vznešené řešení, tak rychle se nevyvíjejí. Obyčejní lidé posuzují podle své domácnosti, že – zaprvé – soused jim nevadí, pokud nejí z jejich talíře bez pozvání a nebydlí v jejich domě. Proto se nemohou smířit s tím, že z jejich sociálního systému, který nemohou významně ovlivnit a musejí platit, by měli dlouhodobě čerpat i další a bez pravidel. Smířili se s nemakačenky, pokud jich nebylo mnoho. A myslím, že je obtížné je přesvědčovat, že někdo je výrazně moudřejší a prozíravější, aby o jejich úsporách rozhodoval za ně. Zadruhé: Každá rodina se přirozeně stará o své děti i staré členy rodiny. Ale neznám rodinu, kde by byla absolutní demokracie v rozhodování o prostředcích, jež vyprodukovali pouze někteří. Lidé tak jsou ochotni pomoci, a to hodně. Ale ne automaticky a vzpírají se, pokud  toto výsostné rozhodnutí chce dělat někdo za ně. A zatřetí: Právo musí být stejné pro každého. Jasné a vymahatelné.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Co na to říkáte?

Myslím, že Řecko je medvěd v kleci, kde je šelma napíchnuta rezavou trubkou, aby produkovala žluč pro pár vyvolených. Ti vědí, že je to velký byznys. Německo jim půjčuje peníze, aby si Řecko mohlo kupovat německé zbraně. Bylo by to zábavné, kdyby to nebyla tragédie. Obávám se, že není klidné cesty, jak vystoupit z tohoto začarovaného kruhu.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii teroristů z Islámského státu?  

Myslím, že nijak. Rusko bylo a je zásadním hráčem na světové scéně. IS začal Rusko ohrožovat, a tak Rusko začalo konat. A z toho se možná evropští politici opotili. Mohli bychom po nich chtít, aby i oni konali. Vždyť interpelace a prohlášení již umějí a snadno změní názor podle větru. Američané konat umějí, ale to je jiná kapitola. Pro ně je to takto výhodné.

Probouzejí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomiky EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na východ, další ztráty kvůli robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…

Ekonomika má svůj daný vývoj. Bez plánování lze těžko posoudit, zda jdeme kupředu, či vzad, snad jen pokud to ve skutečnosti nemáme vědět. Ale možná vstupujeme do dalšího období vývoje společnosti. Společnosti, kde nemůže být příliš vysoká životní úroveň, ta přece umožňuje svobodu. Společnosti, kde budou vládnout nadnárodní skupiny. Pořád si připomínám citaci Thomase Barnetta, poradce bývalého ministra obrany USA, o vzniku populace s průměrným IQ 90, tedy lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby mohli pracovat. Ale takové snahy už Evropa zažila, že?

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. V této zemi jste byl opravdu mnohokrát, takže můžete hodnotit. Jak se projevila její ekonomická síla ve světové politice a co naopak Spojené státy, které nelibě nesou stále větší posilování jüanu a „sesazení“ dolaru z pozice přední světové měny?

Síly obou těchto celků jsou impozantní. Jejich soupeření jistě ovlivní celosvětovou ekonomiku a Amerika bude v nevýhodě. Nebude mít možnost standardního postupu a Čína s úspěchem používá plánování. Jen doufám, že jejich soupeření nepřeroste hranici, odkud není návratu.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše, a to nejen kvůli zavedení registračních pokladen. V souvislosti s hrozbou terorismu přijímá Slovensko citelná opatření, například co se týká délky policejního zadržení a u našich východních sousedů se kvůli tomu dokonce mění ústava. Přiblížíme se v příštím roce podle vás ještě více k Velkému bratrovi?

A zase se strašíme. Chceme žít jako společnost? Pak musíme mít pravidla. Rádi bychom, aby za nás pracovaly automaty, ale evidenci budeme psát na papyrus. Všichni chápou, že u nerespektovaných pravidel vyhrávají podvodníci. Pořád nemáme jasno, zda Robin Hood a jemu podobní byli hrdinové, nebo zloději. My tolerujeme neplacení daní, šizení zdravotního a sociálního pojištění. Ale vyžadujeme maximální zdravotní péči pro všechny a vysoké důchody. Možná bychom měli třeba začít tím, že si ujasníme, zda vietnamští podnikatelé jsou regulérní částí společnosti. Se stejnými právy i povinnostmi. A co daně? A pak teprve přemýšlejme o běžencích. Chápu, že se zavedením změn jsou vždy porodní bolesti. Ale pro poctivé je to šance na férové podmínky, a přitom malá změna. Ty nepoctivé to asi bude bolet. Ale to je přece správné, ne? A Velký bratr? To je jistě vtip. Dnes, kdy nejvíce informací má telefonní operátor, Google a všechny společnosti, kde se lidé registrují pro minimální slevy. Takové databáze si koupíte za pár tisíc již setříděné. Jinak zpřísnění opatření pod záminkou terorismu, bezpečnosti, to je jiná káva. To ale není o konkurenčních informacích, to je o upevňování politických pozic.

V EU se posilují odstředivé tendence. „Křiklouni“ a europesimisté začínají převládat nad „Eurohujery“. A to nejen ve Francii nebo Velké Británii, ale také v Itálii, Nizozemí, Finsku, Dánsku. Bude to podle vás pokračovat, či se vytvoří jakási „dvourychlostní Evropa“ a země střední a východní Evropy budou peskovány za jejich neadekvátní vztah k uprchlíkům, k neloajálnosti k EU a tak dále a tak podobně?

Začínám se bát, aby na mě termín uprchlík nevykoukl z hrnečku při pití kávy. Je pravda, že mizí rozumný názor či systémové řešení a roste pouze odpor na jedné straně nebo osočování a srovnávání s fašismem u „Hujerů“. Věřím, že tento pohled je živen pouze malou skupinkou a má neadekvátní prostor v médiích. Je zajímavé, že se nikdo nezamyslel nad tím, jaká je nedůvěra k neziskovým či vládním organizacím, které by měly nastartovat pomoc přímo v místech, odkud uprchlíci svoji cestu začínají. Automaticky se předpokládá, že jejich řízení pomoci je nekvalitní, dochází k rozkrádání, zneužití. Přitom tyto organizace jsou největšími křiklouny. Tady bych já začal.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýcháváme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku nebo Amerika Čínu. Írán Izrael či naopak Izrael Írán. Jak to vidíte vy? Je čas se poohlédnout po nějakých krytech a shromažďovat si trvanlivé zásoby, jak to někteří lidé na sociálních sítích doporučují – koneckonců i senátor Kubera shání prý generátor…

Lidstvo stále vedlo nějaké války. Nakonec válka je přece pokračování politiky jinými prostředky, ne? Dokonce věřím, že těm skutečně velkým hráčům se občas válka hodí. Nebo si myslíte, že zbrojní průmysl nepotřebuje odbyt? Já tak mohu pouze věřit, že Evropa je ze všech národů nejvyspělejší a nenechá se do takové hry vtáhnout. Dokonce věřím, že překoná své problémy a dokáže dál hrát roli jedničky. Jiným navzdory. Vždyť lepší je věřit v budoucnost, než se strašit. Často nesmysly.