Jak se nakonec přihodilo, že jste se po všech peripetiích stal starostou Vsetína? Byl to tuhý boj?

Mně se to ani tak nezdálo. Pravdou ale je, že já už jsem tak trochu tou politikou znecitlivělý, takže vím zhruba, jak ty procesy probíhají. Ona vážně ta věc je taková, že my se chceme pořád jaksi upínat k tomu, že to množství lidí, ti politici noví, kteří vzejdou z voleb, že každý má ty andělské oči a jde do té politiky naprosto nezištně a nebude tam pobírat žádný plat. Jenže pak by ti lidé umřeli hlady. Takže proto je to nastaveno tak, že tam nějaké platy jsou – a ty platy nejsou malé. To znamená, že prvotně ti lidé, kteří v politice jsou, tak mnozí také myslí na to, že by tam chtěli zůstat, protože tam berou nějaký plat. Ale to je úplně v pořádku, tak to má být, tak je to všude na světě. Ale musí to být korigováno tím, že zároveň musí respektovat výsledky voleb, výsledky toho, co voliči určí. A když voliči zjistí, nebo se jim zdá, že ten člověk špatně pracuje, či ne jak oni by si představovali, tak ho zkrátka nezvolí. On dostane méně hlasů a pak má méně šancí. Nicméně náš volební systém je poměrný, to znamená, každý má tu šanci, když má nad pět procent, se tam dostat, a pak se paradoxně může stát, když někde kandiduje hodně malých stran – a někde se to i stalo – a těch hodně malých stran, když dostanou nad pět procent, tak ti lidé poskládají nadpoloviční většinu proti tomu, kdo je vítězem voleb a téměř získal polovinu, a vyhodí ho. Ten systém se tímto sám destruuje, protože voliči pak říkají, to my už nejdeme k volbám, to nemá cenu. A to vede potom k tomu, že je menší volební účast a také k tomu, že lidé volají po osobnostních volbách a říkají: Ať je přímá volba! A já si myslím, že léčba je ve dvou věcech. Jedna je nereálná. Že i zvolení zastupitelé budou respektovat výsledek voleb a rozdělí si posty skutečně podle výsledků voleb. To ale podle mě reálné není. Lidé jsou lidé. Oni sice mluví o volebních programech a o voličích, ale když má pár voličů, tak zřejmě neoslovil a přesto tam chce být starostou či místostarostou jenom proto, že má ten rozhodující hlas. To jsou osobní touhy. Já bych skutečně jako jedinou léčbu viděl zavedení přímé volby a pak by tam samozřejmě musela být určitá změna pravomocí primátorů a starostů, ale ta přímá volba by to vyléčila.

Byl to tentokrát ve Vsetíně tvrdý boj?

Tvrdý boj – to říkám z mého zhrublého pohledu, to ani nebyl, ale v každém případě šlo jenom o to, že strana, která v zásadě prohrála a jejíž hlasy jsme potřebovali, tedy jeden jediný hlas, tak řekla, podívejte, buď tady bude pat, nebo nás všechny kromě komunistů vezmete do party, rozdělíme si tady funkce, uděláme spolu tři místostarosty, takže čtyři strany by tady dostaly tyto placené funkce, ostatní budou v radě, i ti, kteří mají jeden mandát. A to mně přišlo nefér. Hlavně by to vypadalo tak, že já bych byl sice starostou, ale nic bych nemohl rozhodnout. To by ovlivňovali oni. Takže jsem řekl, že za těchto podmínek starostou nebudu. A oni, když pochopili, po měsíci, že to myslím vážně, tak se situace změnila.