Při nedávném projevu ve Sněmovně Miloš Zeman ve formě bonmotu pochválil Andreje Babiše s tím, že uvažuje navrhnout ho na Nobelovu cenu za ekonomii. Což je v politice neobvyklé, takhle chválit někoho odjinud. Říká si tím Zeman o podporu od Babiše v prezidentské volbě?

Vnímám, že tito dva politici mají k sobě blízko už delší dobu. Minimálně pro Andreje Babiše je to spojení výhodné. Pokud bylo možné sledovat vývoj preferencí hnutí ANO, tak po nějakém boomu začaly klesat a zvedly se v okamžiku, kdy se Andrej Babiš otevřeně postavil za prezidenta v době, ve které čelil kritice části veřejnosti. Myslím, že oba si rozumí a je pro ně prospěšné se vzájemně podporovat.

Čeká nás teď politický model „Babiš a sedm trpaslíků“ (o čemž mluví publicista Bohumil Doležal), kdy parlamentní volby výrazně vyhraje hnutí ANO a dalších zhruba sedm malých stran s pěti až deseti procenty se dostane do Poslanecké sněmovny a z nich si bude vítěz vybírat někoho do vlády? Je tento odhad relevantní, může se tak stát?

Upřímně řečeno, nemám odvahu odhadovat, jak sněmovní volby dopadnou, protože i já žiji v určité sociální bublině neodpovídající těmto odhadům. Ale vím, že je to jenom moje sociální bublina. Jak je to mimo ni, to se snažím dozvědět, ale že bych měl informace, na základě kterých bych si troufal výsledek odhadnout, to úplně nemám. Rok je ještě dlouhá doba a jsme v časech, kdy se voličské preference mohou poměrně rychle přelévat. Strany totiž nemají nějaké tvrdé jádro, které je bude určitě volit za všech okolností. Ještě se může stát leccos.

Určité trendy tady však jsou, a to dlouhodobě. Třeba, že ANO narůstá a ČSSD klesá...

To nesporně. Tento trend tady je. Nelze asi zpochybňovat, že ANO bude vítězem voleb. Ale s jakým náskokem a kolik subjektů se do Sněmovny ještě dostane, to může být proměnlivé.

Prezidentu Zemanovi teď klesla důvěra o osm procent. Projevila se na ní patrně kauza Brady. Jde o pravidelný podzimní útlum důvěry, či je to vážnější a začíná se projevovat únava ze Zemana? Nebo naopak třeba fakt, že byl pozván do Bílého domu novým americkým prezidentem, mu opět může pomoci k navýšení důvěry?

Můj soukromý odhad je, že důvěře v prezidenta teď nejvíce škodí jeho tiskový mluvčí. Utrhl se trošku ze řetězu a dělá věci, které možná i některým fanouškům prezidenta nejsou po vůli. Ta jeho agresivita, se kterou útočí na všechny a na všechno, se může zajídat. Tipnul bych si, že pokles důvěry je výsledkem práce tiskového mluvčího.

Jak vidíte aféru pana Forejta? Někdo obcházel redakce a za úplatu nabízel materiály ho kompromitující. Není to trestné?

Je to rozhodně nemorální a nemravné. Jestli je to trestné, to vám takhle z fleku neodpovím. Každopádně je to za hranicí něčeho, co bychom měli považovat za normální a respektovat. Je to věc, vůči které bychom se měli vymezit. Nerad bych se dostal do doby, kdy se budou pořizovat tajné nahrávky kohokoliv a pak se budou nabízet k prodeji médiím.

Podobný dotaz mám na kontroverzi ohledně Slavíků. Tam se, jak známo, dobře umístila kapela Ortel, Patrik Banga proti tomu protestoval a pak mu chodily na mail výhrůžky a nadávky – i když Tomáši Ortelovi prý také. Jde ale o to, zda – jestliže někdo někomu napíše, že ho podřeže či že by měl jít do plynu –, zda tím nepřekračuje svobodu slova a zda je to trestným činem. Nevšiml jsem si totiž, že by se policie takovýmito hanebnými výroky na internetu příliš zabývala. Není liknavost k těmto neblahým jevům chybná?

Svoboda projevu má svou hranici v tom, že v jejím rámci nemůžete někomu vyhrožovat smrtí nebo ublížením na zdraví. To už je za touto hranicí a je trestným činem. Bohužel objektivně vzato, sociální sítě jsou takových výhrůžek plné. A velmi často jsou už jejich autoři pod nimi podepsáni. Část veřejnosti začala vnímat, že je normální a akceptovatelné, že jinému budu vyhrožovat oběšením. Je toho plný Facebook. Mám za to, že to už je za hranicí trestního práva. Otázkou je, jak se k tomu postavit. Tady by orgány činné v trestním řízení měly zjednat pořádek tím, že ty nejhorší případy odsoudí. Byť nikdo jim za tohle nebude dávat tresty vězení, ale veřejné práce nebo finanční pokuty, aby se jasně nastavil mantinel, kde je hranice pro svobodu projevu. Zdá se, že se strašně rozostřila.

Pokud někdo napíše druhému, že přijde čas, kdy on bude viset, a ještě se k tomu podepíše, tak je zřejmé, že jsme ztratili povědomí o tom, kde je hranice mezi svobodou projevu a trestným činem. Má to i faktický dopad. Znám několik lidí ze svého okolí, kteří se pustili do nějaké diskuse na sociální síti – je jedno, jaký hájili názor, to není důležité – a jejich oponent jim vyhrožoval natvrdo. Ti lidé dostali strach a reagovali tak, že se z jakýchkoliv diskusí úplně stáhli. Teď je to na naší volbě. Když nebude mít diskuse na sociálních sítích žádná pravidla, pak se zvrhne a bude jenom pro hulváty či ty, kteří to snesou. Ale ne pro normální lidi, kterým když někdo napíše, podříznu ti tvoje dítě, tak zareagují tím, že z diskuse odejdou. A možná právě to je porušením svobody projevu, svobody slova. Když budeme akceptovat situaci, že se lidé budou bát diskutovat. Myslím, že by se v tomto směru konat mělo, protože je to velmi rozšířený jev. Kdybychom se teď podívali po Facebooku, tak z fleku můžete dát několik stovek trestních oznámení a všechna budou relevantní.

Ale neděje se to...

Neděje se to, ale mělo by. Nebo se opravdu stane ze sociálních sítí jenom smršť výhrůžek. Co je nejhorší – je otázkou, když přijmeme za normální, že je v pohodě jinému vyhrožovat ublížením nebo smrtí, jestli pak nějakému jedinci nepřijde normální to udělat pak ve skutečnosti. Ten přechod k realizaci nemusí být nic vzdáleného a může se udát velmi rychle. Bylo by fajn, kdybychom si nastavili pravidla v době, kdy je to jen otázka odvážných lidí za klávesnicí, než se nám to překlopí do reality.

Zákony ale k tomu jsou? Stačí je aplikovat? Nemusí se kvůli tomu vytvářet nějaké útvary?

Ano. Jsou. Když si projdete Facebook, najdete tam několik spáchaných trestných činů. Že se nic kolem toho neděje, je asi tím, že nikdo ta trestní oznámení nepodává. Lidé nad tím raději mávnou rukou, protože se bojí, když jim někdo vyhrožuje kvůli názoru. Je tu spíš strach se bránit.

Ještě na závěr k tomu Slavíkovi. Nepřeceňuje se význam takovéto soutěže? Kdyby nebyla tato diskuse kolem Ortelu, ani bych si jí nevšiml. Nezavání to nějakým marketingovým tahem k upoutání pozornosti?

Diskutoval jsem o tom s některými kolegy a říkal jim, že celá tato vlna může klidně být marketingovým tahem a budeme možná jen někomu skákat na špek, pokud budeme pořádat nějaké protiakce, kdy se bude hromadně hlasovat pro někoho jiného. Takže bych nedával anketě a jejímu výsledku nějaký hlubší význam. Co pro mě význam má, je reakce konkrétních osobností na to, co se stalo. Protože jsou to lidé, kteří jsou pro mnohé vzorem. Jejich slova a jejich reakce mají dopad. Určují do budoucna, co se bude tolerovat a co nebude. Z mého pohledu z celého toho kolotoče, který se kolem Ortelu a Slavíků udál, jsou pro mě svým způsobem nejsmutnější reakce publika jako celku a jednotlivých osobností ze světa šoubyznysu. Protože ty udávají směr, jsou vzorem a můžou ovlivnit část veřejnosti.